Septakord

V rámci většinově užívaného terciového systému jsou septakordy odvozovány od některého z kvintakordů přidáním malé nebo velké tercie „nad“ třetí tón kvintakordu – vzniká tak akord, který kromě základního tónu, tercie a kvinty obsahuje jako čtvrtý tón septimu.

Pokud jsou uvažovány pouze základní čtyři kvintakordy vzniklé kombinací malých a velkých tercií (durový kvintakord, mollový kvintakord, zmenšený kvintakord a zvětšený kvintakord), lze teoreticky s využitím malé nebo velké tercie „poskládat“ osm základních septakordů. V praxi je jich pouze sedm, neboť velká tercie přidaná ke zvětšenému kvintakordu znamená, že by akord obsahoval zvětšenou septimu, která je ale totožná s oktávou, a tedy (z harmonického hlediska) se základním tónem.

Následující odstavec obsahuje seznam sedmi základních septakordů a jejich vlastnosti.

Následující tabulka obsahuje základní typy septakordů a jejich vlastnosti:

• název – obsahuje běžně používaný název septakordu,
• kvintakord – obsahuje název kvintakordu, na kterém je septakord postaven pomocí terciového systému,
• septima – obsahuje typ použité septimy,
• příklad – obsahuje tónové složení septakordu od základního tónu C,
• akordová značka – obsahuje běžně užívané značky pro akord od základního tónu C, alternativy k těmto značkám lze najít v článku Seznam akordových značek,
• dur, moll, harm. moll, mel. moll – obsahuje informaci, od kterého stupně dané stupnice lze akord použít (například V u dur pro dominantní septakord znamená, že tento akord postavený na pátém stupni durové stupnice obsahuje pouze tóny této stupnice – lze jej tedy použít jako dominantu v durových skladbách).

Název	kvintakord	septima	příklad	akordová značka	dur	moll	harm. moll	mel. moll
Dominantní septakord	durový	malá	c – e – g – b	${\displaystyle C^{7}\,\!}$	V	VII	V	IV, V
Velký septakord	durový	velká	c – e – g – h	${\displaystyle C^{maj7}\,\!}$	I, IV	III, VI	VI	–
Malý mollový septakord	mollový	malá	c – es – g – b	${\displaystyle Cmi^{7}\,\!}$	II, III, VI	I, IV, V	IV	II
Velký mollový septakord	mollový	velká	c – es – g – h	${\displaystyle Cmi^{maj7}\,\!}$	–	–	I	I
Malý zmenšený septakord	zmenšený	malá	c – es – ges – b	${\displaystyle Cmi^{7b5}\,\!}$	VII	II	II	VI,VII
Zmenšený septakord	zmenšený	zmenšená	c – es – ges – heses(=a)	${\displaystyle Cdim\,\!}$	–	–	VII	–
Zvětšený septakord	zvětšený	velká	c – e – gis – h	${\displaystyle C+^{maj7}\,\!}$	–	–	III	III

V následující tabulce je na příkladu durové tóniny C vidět, jak lze použít septakordy k harmonizaci skladby v této tónině. První sloupec obsahuje stupeň durové stupnice, druhý sloupec tón na tomto stupni v C dur, třetí sloupec kvintakord, který lze postavit na daném stupni (tak, aby obsahoval pouze tóny stupnice C dur) a konečně ve čtvrtém sloupci septakord, který lze postavit na daném stupni. Volba mezi septakordem a kvitnakordem je dána charakterem skladby – zatímco u lidové písně se použití septakordů obvykle omezuje na dominantní septakord na pátém stupni, u umělých a zvláště jazzových skladeb je použití septakordů mnohem častější.

Stupeň	tón (C dur)	kvintakord	v C dur	septakord	v C dur
I	c	durový	${\displaystyle C\,\!}$	velký	${\displaystyle C^{7maj}\,\!}$
II	d	mollový	${\displaystyle Dmi\,\!}$	malý mollový	${\displaystyle Dmi^{7}\,\!}$
III	e	mollový	${\displaystyle Emi\,\!}$	malý mollový	${\displaystyle Emi^{7}\,\!}$
IV	f	durový	${\displaystyle F\,\!}$	velký	${\displaystyle F^{7maj}\,\!}$
V	g	durový	${\displaystyle G\,\!}$	dominantní	${\displaystyle G^{7}\,\!}$
VI	a	mollový	${\displaystyle Ami\,\!}$	malý mollový	${\displaystyle Ami^{7}\,\!}$
VII	h	zmenšený	${\displaystyle Hmi^{5-}\,\!}$	malý zmenšený	${\displaystyle Hmi^{7/5-}\,\!}$

Z tabulky v předchozím oddílu lze vyčíst i použití ostatních méně frekventovaných septakordů – například zvětšeného septakordu na třetím stupni stupnice harmonické moll.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Septakord na Wikimedia Commons