Seminární náměstí

Historie náměstí se pravděpodobně váže k požáru, který vznikl 4. června 1597 v domě zlatníka Viléma Šlechty sídlícího v ulici U Černé věže. V důsledku větru požár (jen ve vnitřním městě) zachvátil 75 domů, mezi nimi i domy v Kněžské ulici. Pás budov v bloku mezi ulicemi Kanovnická a Karla IV. vyhořel úplně, takže zde zůstalo jen rozsáhlé spáleniště, které v roce 1614 výhodně získali kapucíni (z iniciativy zpovědníka císařovny, pátera Cherubína u příležitosti zemského sněmu, jehož konání se v Českých Budějovicích účastnili císař Matyáš s manželkou Annou).[1]

Severní stranu náměstí vymezil kostel svaté Anny náležící ke vznikajícímu kapucínskému konventu a založený roku 1615 (dokončen byl v roce 1620 a 1. února 1621 vysvěcen).[2] Klášter využil i sklepení domů, která přestála požár v roce 1597; vznikly z nich kapucínské krypty – znovuobjevené až v 80. letech 20. století při úpravě kostela na koncertní síň.[1]

Východní stranu náměstí definovaly klášterní objekty, konkrétně škola přestavěná (spolu se vznikem kostelní věže) roku 1825. Přestavbou vzniklá empírová budova byla zbořena v roce 1985, kdy došlo k úpravě kostela na koncertní síň. O čtyři roky později se otevřela kavárna Filharmonia s kapacitou 60 míst a dvě podlaží nad ní určená ke společenským akcím s kapacitou až 290 osob. Jižně od kavárny tvoří východní stranu náměstí Mikulášský (později Forejtův) dům z roku 1907. Podle rozhodnutí z 29. srpna 1967 měl být zbourán, aby uvolnil prostor pro budovu nového okresního národního výboru (ONV). S demolicí se počítalo ještě v roce 1968, ale nakonec z ní sešlo.[1]

Název Seminární náměstí se používal v 19. století, ve 20. již plocha nebyla jako náměstí evidována. V předrevoluční éře (dle okresního aktivu památkové péče z roku 1968) se objevuje označení náměstíčko u sv. Anny.[1]