Sekanka

Při archeologických průzkumech byly nalezeny stopy slovanského osídlení území již z doby kolem 7. století.

Městečko není zachyceno v písemných pramenech.[2] Bylo založeno ve 13. století (někdy mezi 2. čtvrtinou a 60. lety 13. století[2]) a patřilo Ostrovskému klášteru, nacházejícímu se ostrově svatého Kiliána ve Vltavě západně od Sekanky.[3] Městečko bylo řemeslnickým střediskem kláštera.[4] Podle nálezů se usuzuje, že se zde řemeslnici zabývali kovářskými pracemi, tavením a zpracováním železa, výrobou bronzových předmětů, hrnčířstvím, kožedělnictvím a výrobou předmětů domácí spotřeby i ozdobných předmětů (přezky, kladívka, nůžky, hřebeny, hrací kostky).[4] Sekanka byla trhovou vsí, které měla díky svým majitelům až raně městský charakter.[2] Některé nálezy jsou k vidění v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy.

Obyvatelé městečko opustili během braniborského rabování (1278–1283, nejčastěji bývá předpokládaný zánik datován k roku 1278, kdy bylo vypleněno okolí i klášter[2]) a zřejmě z důvodů nedostatečného zemědělského zázemí již neobnovili.[3] Z množství nálezů se usuzuje, že obyvatelé městečko opustili při náhlém přepadení.[4]

Pravděpodobně po jeho zániku vznikla pod soutokem Vltavy a Sázavy osada a později městečko Davle.[4] Roku 1310 je v soupisu majetku Ostrovského kláštera zmíněn hospodářský dvůr Hradysscze, dnešní ves Hradištko, která se nachází na pláni ostrohu asi 2 kilometry jihovýchodně od Sekanky.[5] Název Sekanka je dnes vztahován k chatovým osadám nacházejícím se v oblasti.[5]

V 50. a 60. letech 20. století zde probíhal jeden z klíčových výzkumů české archeologie středověku. Byly nalezeny unikátní doklady kamenného opevnění a nálezy dokládající obchod a dálkové kontakty.[3]

Jak na ostrožně, tak na protějších svazích u sv. Kiliána se nacházejí rozsáhlé pozůstatky středověkých úvozových cest. Areálu daly jméno Sekanka mohutné do skály vytesané úvozy v severní části ostrožny.[3]

Opevnění bylo především na jižní straně, protože z ostatních stran je místo chráněno strmými skalnatými srázy a řekami. Ostrožnu přepažují dvě linie sestávající z vnějšího valu, mohutného příkopu a vnitřního valu. Vnější val vznikl z materiálu vyhloubeného z příkopu širokého přes 10 metrů. Na místě vnitřního valu byla ve 3. čtvrtině 13. století budována kamenná dva metry vysoká kamenná hradba spojovaná maltou, byla však dokončena jen z necelých dvou třetin. Její zbytky dodnes místy vystupují z valu. Přístup vedl podél východní hrany a chránila ho blíže neurčená stavba v linii vnitřní fortifikace.[2]

Centrem městečka bylo prostranství lichoběžného tvaru o výměře asi jednoho hektaru, které bylo obklopeno asi 60 stavbami, z nichž 40 se podařilo archeologicky zachytit. Jednotlivé parcely měly velikost zhruba 10 × 30 m a dnes jsou patrné jako obdélné jámy.[2] Usedlosti byly zahloubeny zhruba do hloubky 1,5–2 metry pod okolní terén, šlo o polozemnice a zemnice, jejichž stěny tvořily silné fošny, omazané jílem smíšeným se slámou.[4] Stavby byly jednopodlažní a patrně byly jen provizorii, které měly v budoucny nahradit plnohodnotné domy.[2] Na špičce ostrožny bylo v době výzkumu zachyceno několik jámovitých prohlubní.[1]

Část území, zejména celý hřbitov, zničila pískovna, která se nachází severně od bývalého náměstí.[2] V lokalitě Sekanky, pravděpodobně v místech bývalé pískovny, se nachází též skládka inertního odpadu. První etapa rekultivace proběhla v roce 2012, před další fází rekultivace je ještě využívána zůstatková kapacita skládky.[6]

V roce 1965 byla lokalita zapsána do rejstříku kulturních památek pod číslem 2-2357 a názvem „Zaniklé město – hradiště Hradce (Šance, Sekanka)“, dnes je v Ústředním seznamu kulturních památek evidována pod rejstříkovým číslem 31789/2-2357 a katalogovým číslem 143330 a pod názvem „městiště Sekanka, archeologické stopy“.[1]

Městiště je přístupné pouze po hlavní hřebenové ulici a cestě směrem z centra Hradištka, tedy ulicí K Sekance. Od zámku a autobusové zastávky je vzdáleno asi 2 kilometry. Tato přístupová cesta je značena též jako cyklotrasa. Strmé svahy po stranách ostrohu přístup neumožňují, pouze na jeho severním konci vede stará úvozová cesta úbočím až k hrotu poloostrova na soutoku řek. Rekreační chaty se nacházejí v zalesněném území jak po obvodu ostrožny, tak u její paty při březích řek, ojediněle i ve svazích. Vzhledem k přirozenému odříznutí ostrohu od okolní krajiny je území rekreačně užíváno převážně jen místními chataři.

Na ostrožně je i několik vyhlídkových míst. Zimní vycházky jsou výhodné kvůli lepším výhledům přes neolistěné stromy i kvůli tomu, že není chatařská sezona.[7]

• Miroslav Richter: Hradišťko u Davle - městečko ostrovského kláštera, Praha : Academia, 1982, 324 s. + 64 kříd. tab. + 3 samost. příl.
• Jaroslav Kavan: Problematika datování a funkce některých výrobků z kosti a parohu u Slovanů na základě nálezů na Sekance u Davle, Vznik a počátky Slovanů 5, (1964), s. 217–249, 6 tab
• Pavel Radoměrský: Příspěvek k datování středověké osady na Sekance a problematika nálezů tzv. měděných brakteátů ve střední Evropě. Muzejní a vlastivědná práce 4 č. 3, (1966), s. 151-157
• Václav Šmerák, Jan Vizner: INFO sešit Sekanka - Pompeje nad soutokem Vltavy a Sázavy (2016)

• Sekanka (zaniklá středověká osada) (okres Praha-západ)^{[nedostupný zdroj]}, Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR
• Hradištko - Sekanka, Středověk.com
• Sekanka. Neznámé město na soutoku Vltavy a Sázavy, Horydoly.cz