Sedlice (zámek)

Sedlická tvrz byla založena nejspíše ve druhé polovině patnáctého století,[2] ale Karel Tříska uvádí jako pravděpodobného zakladatele Mikuláše Malovce z Pacova, který vesnici vlastnil v období 1505–1533. V roce 1539 byla Sedlice povýšena na město, které i s tvrzí, dvorem, Rojicemi a částmi vesnic Rošic a Velké Turné prodal Jan Malovec Adamu Řepickému ze Sudoměře. Nový majitel musel pro velké dluhy sedlickou tvrz včetně města roku 1543 zastavit Jindřichu Škopkovi z Bílých Otradovic a o dva roky později Václavovi z Prošovic. Jako věno Václavovy dcery Kateřiny tak tvrz získal Zdeněk ze Šternberka a Šternberkové ji vlastnili až do počátku osmnáctého století.[3]

Ve druhé polovině šestnáctého století Šternberkové nechali gotickou tvrz přestavět v renesančním slohu. Popis z roku 1577 uvádí příkop s kašnou, vodní příkop, šnekové schodiště a pokoje přístupné z pavlače.[2] Přibližně o sto let později nechal Václav Vojtěch ze Šternberka, který panství převzal v roce 1676, tvrz přestavět na barokní zámek. K sedlickému panství tehdy patřilo čtrnáct vesnic. Roku 1708 zadlužený statek zdědila vdova Klára Bernardina z Malcánu a o šest let později jej koupil hrabě Adam Josef Lažanský. Kromě tvrze a města ke statku patřily vsi Rojice, Chrášťovice, Jinín, Nepřejov, Paračov, Holušice, Němčice, Velká Turná, Šamonice a část Leskovic.[3]

Roku 1726 sedlické panství koupila hraběnka Antonie Černínová z Chudenic pro svého syna Františka Antonína Černína. Jeho majetek v roce 1739 zdědila dcera Marie Lidmila, od níž Sedlici vyženil kníže August Antonín z Lobkovic. Hořínská větev Lobkoviců sedlický záḿek vlastnila do roku 1945. Poté zámecký areál využívalo jednotné zemědělské družstvo.[3]

Zámecký areál leží na jižním okraji města. K památkově chráněným objektům patří kromě zámku také ohradní zeď s bránou, nádvoří a dvorek.[2] Hlavní zámecká budova je obdélná a přiléhají k ní dvě malá boční křídla. Původní arkádová chodba je zaklenutá křížovou klenbou, ale arkády byly zazděny.[3] Přízemní prostory mají valené klenby s výsečemi.[4] V severozápadním rohu nádvoří byla v první čtvrtině dvacátého století postavena schodišťová věž.[2] Příkopy byly zasypány v osmnáctém století, ale podle Karla Třísky jejich zbytky zanikly až při úpravách hospodářských budov ve dvacátém století.[3]

Z renesanční fáze stavby se dochovaly fragmenty sgrafitové výzdoby a především hmotové a dispoziční řešení interiérů. Pozdější barokní a klasicistní přestavby se projevily jen v malé míře a utlumily renesanční charakter zámeckého nádvoří. Jedním z dochovaných barokních prvků je brána s erbem rodu Šternberků.[2] Historický vzhled hlavní budovy znehodnotily novodobé nástavby.[3]