Sedimentologie

Sedimentologie je nauka o sedimentech, jejich složení, vzniku i o veškerých sedimentačních pochodech. Zahrnuje sedimentární petrologii, která se zabývá procesy vedoucími ke vzniku usazených hornin na zemském povrchu, a sedimentární petrografii, která se zabývá hlavně mikroskopickým studiem sedimentů. Všeobecné studium usazených hornin se označuje jako litologie.[1]

Krystaly halitu v rakouském solném dole u Hallstattu

Předmět studia

Sedimentologie zahrnuje studium moderních sedimentů jako je písek[2], bahno[3] a hlína[4] a procesy, které mají za následek jejich uložení.[5] Sedimentologové uplatňují své znalosti moderních postupů k interpretaci geologické historie prostřednictvím pozorování sedimentárních hornin a sedimentárních struktur.

Sedimentární horniny pokrývají většinu zemského povrchu, zaznamenávají hodně z historie Země a přechovávají fosílie. Sedimentologie je úzce spojena se stratigrafií, která studuje fyzikální a časové vztahy mezi vrstvami hornin.

Předpoklad, že procesy ovlivňující Zemi jsou dnes stejné jako v minulosti, je základem pro určení sedimentárních vlastností v horninách. Porovnáním podobných vlastností dnes s vlastnostmi v horninách (například srovnáním moderních písčitých s dunami zachovanými ve starých Liparských pískovcích) geologové rekonstruují dřívější prostředí.

Typy sedimentárních hornin

Onkolit z období Ordoviku nalezeny poblíž Crown Pointu v New Yorku, (Rygel, M.C.)

Existují čtyři základní typy sedimentárních hornin: klastické, uhličitany, evapority a chemické.

Klastické horniny jsou složeny z částic pocházejících ze zvětrávání a eroze předchozích hornin a skládají se především z fragmentů materiálu. Jsou klasifikovány podle převažující velkosti zrna a jejich složení.
Uhličitany jsou složeny z různých karbonátových minerálů (nejčastěji z uhličitanu vápenatého) sražených různými organickými a anorganickými procesy. Většina karbonátových hornin se skládá z materiálu z útesů.
Evapority jsou tvořeny prostřednictvím odpařování vody na zemském povrchu a nejčastěji zahrnují halit nebo sádrovec.
Chemické sedimentární horniny, včetně některých uhličitanů, jsou naplaveny srážením minerálů z vodních toků.[6]

Význam sedimentárních hornin

Sedimentární horniny poskytují velké množství produktů, které moderní i starověké společnosti začaly využívat.

Umění: mramor je příkladem použití sedimentárních hornin v honbě za estetikou a uměním.
Architektonické využití: kámen pocházející z usazených hornin se používá jako dekorační kámen v architektuře. Zejména břidlice na zastřešování a pískovec pro nosné pilíře.
Keramika a průmyslové materiály: hlína pro hrnčířství a keramiku, včetně cihel. Cement a vápno jsou odvozeny z vápence.
Energie: ropná geologie spoléhá na schopnosti sedimentárních hornin vytvářet usazeniny ropných olejů. V usazených horninách se nachází uhlí a ropné břidlice.
Podzemní voda: sedimentární horniny obsahují velký podíl podzemních vrstev vody. Naše chápání rozsahu těchto zvodní a množství vody, které z nich může být staženo, závisí na znalostech skal, které je drží (nádrž).[7]

Reference

PETRÁNEK, Jan. Sedimentologie [online]. 2007, rev. 2007 [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. (česky)
Raymond Siever, Sand, Scientific American Library, New York (1988), ISBN 0-7167-5021-X.
P.E. Potter, J.B. Maynard, and P.J. Depetris, Mud and Mudstones: Introduction and Overview Springer, Berlin (2005) ISBN 3-540-22157-3.
Georges Millot, translated [from the French] by W.R. Farrand, Helene Paquet, Geology Of Clays - Weathering, Sedimentology, Geochemistry Springer Verlag, Berlin (1970), ISBN 0-412-10050-9.
Gary Nichols, Sedimentology & Stratigraphy, Wiley-Blackwell, Malden, MA (1999), ISBN 0-632-03578-1.
Edward J. Tarbuck, Frederick K. Lutgens, Cameron J. Tsujita, Earth, An Introduction to Physical Geology, National Library of Canada Cataloguing in Publication, 2005, ISBN 0-13-121724-0
Joe H. S. Macquaker and Kevin M. Bohacs, "Geology: On the Accumulation of Mud," Science, 14 December 2007: 1734-1735.

Související články

Geologie

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sedimentologie na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Sedimentologie-1] PETRÁNEK, Jan. Sedimentologie [online]. 2007, rev. 2007 [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. (česky)

[2] Raymond Siever, Sand, Scientific American Library, New York (1988), ISBN 0-7167-5021-X.

[3] P.E. Potter, J.B. Maynard, and P.J. Depetris, Mud and Mudstones: Introduction and Overview Springer, Berlin (2005) ISBN 3-540-22157-3.

[4] Georges Millot, translated [from the French] by W.R. Farrand, Helene Paquet, Geology Of Clays - Weathering, Sedimentology, Geochemistry Springer Verlag, Berlin (1970), ISBN 0-412-10050-9.

[5] Gary Nichols, Sedimentology & Stratigraphy, Wiley-Blackwell, Malden, MA (1999), ISBN 0-632-03578-1.

[6] Edward J. Tarbuck, Frederick K. Lutgens, Cameron J. Tsujita, Earth, An Introduction to Physical Geology, National Library of Canada Cataloguing in Publication, 2005, ISBN 0-13-121724-0

[7] Joe H. S. Macquaker and Kevin M. Bohacs, "Geology: On the Accumulation of Mud," Science, 14 December 2007: 1734-1735.