Sealyham teriér

Šlechtění sealyham teriérů probíhalo mezi lety 1850 až 1891 a zabýval se jím kapitán John Edwardes na panství Sealyham ve velšském hrabství Pembrokeshire. Původně se využívali k lovení škůdců a také ke stopování jezevců. Edwardes mezi sebou křížil zdejší velškorgi (cardian a pembroke), drsnosrsté foxteriéry a v současné době již vyhynulé anglické bílé teriéry,[3] cílem bylo vyšlechtit malé a silné psy s bílým zbarvením, které bylo u pracovních psů preferované (majitel mohl snadno rozeznat psa od zvěře).[4] Po Edwardesově smrti se šlechtění ujali jeho přátelé a známí.

Roku 1908 byl založen první chovatelský klub a o tři roky později, v roce 1911, byl sealyham teriér uznán Kennel Clubem (KC).[5]

Sealyham teriér je houževnatý, jako jiní teriéři ale bývá i hlasitý a tvrdohlavý.[6] K malým dětem i lidem obecně se chová přátelsky[7] a hodí se pro chov ve městě i na venkově. Je aktivní, čilý a hravý. Také dokáže pracovat samostatně, ačkoliv se již k původnímu účelu nevyužívá.[8] Chovají se především jako společníci pro aktivní lidi, kteří jim poskytnou i dostatečně kvalitní péči o srst.

Srst je tvrdá, drátovitá dlouhá i krátká, je vhodné ji pravidelně pročesávat upravuje se i trimováním.[9] Sealyhamům se dříve kupírovaly ocasy, v současnosti se to již nesmí.