Foxteriér drsnosrstý

Název foxteriér, v anglickém originále fox terrier, pochází z latinských slov fox - liška a terra - země. Tyto dvě slova byla použita právě kvůli původní funkci foxteriéra, který měl za úkol vyhánět lišky z nor, tedy ze země. Drsnosrstost je pak v anglickém originále označena slovem wire.[3]

štěňata foxteriéra drsnosrstého stáří 3 týdny

Drsnosrstý foxteriér jako rodinný pes

Drsnosrtsí foxteriéři jsou známí svojí hravou a čilou povahou.[5] Vyznačují se rovněž svým temperamentem, ostražitostí a nebojácností.[3][6] Jejich povaha je ale rovněž ovlivněna jejich tvrdohlavostí, která je spojena s přirozenou inteligencí a mazaností tohoto plemene.[3] Právě kvůli jejich tvrdohlavosti a zároveň inteligenci je třeba začít s jejich výchovou již v raném věku a nezanedbávat ji. Mladý foxteriér by při zanedbání výchovy mohl získat zlozvyky, kterých by se v budoucnu jen těžko zbavoval.[5] Zároveň by mohlo dojít k neposlušnosti vůči svému pánu.[5][7] V opačném případě, při pečlivé výchově, je foxteriér poslušný a věrný společník.[8] Vždy je plný očekávání na další pokyny svého pána.[7] V mladém věku je dobré rovněž navázat kontakt psa s možnými ostatními domácími zvířaty, aby si na ně zvykl a v budoucnu je nepronásledoval.[5]

Drsnosrstí foxteriéři jsou také společenští a přátelští, společnost jejich pána je potěší.[7] Dobře vycházejí i s malými dětmi, vůči kterým jsou poměrně tolerantní a benevolentní.[3] S většími dětmi pak mají velice rádi různé hry.[1] V rodině se rychle stávají jejím neodlučným členem, ke všem rodinným příslušníků jsou pak přítulní.[1] Mezi oblíbené činnosti foxteriérů přirozeně, vzhledem k jejich původnímu určení, patří norování, pobyt venku a dlouhé procházky či i aportovací hry a cvičení.[3][5]

Drsnosrtý foxteriér okolo roku 1915

Drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn v Anglii pro potřeby tamních lovců. Původně tak byl využíván právě jako jeden ze psů tvořících lovcovu smečku. Jeho hlavním posláním ve smečce bylo vyhnat pronásledovanou lovenou zvěř z nory a nahnat ji tak lovci a ostatním psům ze smečky. Lovená zvěř vyháněná z nory pak měla být co možná neporušená, v případě nouze ji však mohl foxteriér zardousit.[9] Využíván tak byl především pro lov lišek, odtud pochází i jeho název. Na honech bylo využíváno především jeho hbitosti a velikosti, která mu umožnila proniknout do nor.[2] Foxteriér měl oproti ostatním psům z lovecké smečky i speciální postavení. Při honu byl vozen ve speciální sedlové brašně připevněné k sedlu lovce na koni, tak aby nebyl unaven a byl vždy připraven pro vyhánění lovené zvěře z nor.[2] Na rozdíl od například psů chovaných pro udržování pořádku ve stájích byli lovečtí foxteriéři chováni v psincích, kde o ně bylo pečlivě staráno.[9]

Dobré kvality plemene se však ukázaly také při lovu další drobné zvěře, například zajíců, jezevců či krys.[5] Odchytávání drobné zvěře bylo uplatněno především ve stájích a chlévech.[2] Drsnosrstí foxteriéři byli dále užíváni také pro vodní práci, konkrétně pro lov vyder a kachen.[9]

První doklady existence foxteriérů obecně pocházejí již ze 14. století.[2] Samotný drsnosrstý foxteriér byl vyšlechtěn ve Velké Británii v polovině 19. století.[3] Pozornost veřejnosti se na foxteriéry obrátila poprvé v šedesátých letech 19. století. Roku 1862 tak měli foxteriéři poprvé vlastní třídu na výstavě v Irlingtonu v Británii. Drsnosrstí foxteriéři pak vlastní třídu na výstavách získali v průběhu let sedmdesátých.[2] Drsnosrstí foxteriéři do té doby však byly značně přehlíženi a hladkosrstá varianta rasy byla upřednostňována.[2] Roku 1876 byl rozvoj plemene podpořen také založením Anglického klubu chovatelů foxteriéru.[2] Zástupci drsnosrtstých foxteriéru se osvědčili i jako pomocníci vojáků za první světové války. Známý zástupce plemene Drummer Jack dokonce dosáhl vojenského vyznamenání.[2]

Mezi válkami dosáhli foxteriéři, jak hladkostrstí tak především drsnosrstí, maximální míry popularity a jejich rozmach dosáhl obřích rozměrů.[2] V roce 1928 tak vznikl i československý Klub chovatelů foxteriérů. Organizace se zabývala podporou chovu psů jak pro společenské využití, tak rovněž pro potřeby myslivectví. V poválečném období došlo však k značnému úbytku foxteriérů, dnes však zažívají nový nárůst oblíbenosti.[2]

Foxteriér drsnosrstý

V porovnání se svým hladkosrstým protějškem je považován za náročnějšího, co se péče týče, právě foxteriér drsnosrstý.[3] Trimování drsnostého foxteriéra je zapotřebí provádět několikrát do roka. Několikrát týdně je třeba srst také pečlivě vykartáčovat. U této rasy je velmi významnou důkladná výchova. Foxteriér je rasou učenlivou, jeho výcvik však nesmí být zanedbán. Foxteriéři zároveň vyžadují možnost pohybu, což je dáno jejich původem. V přírodě jsou tak velmi energičtí.[3]

• Bob – drsnosrstý foxteriér z knihy Němý svědek (jeden z případů Hercula Poirota) od Agathy Christie
• Caesar – společník anglického krále Eduarda VII.
• Dášeňka – předloha a hlavní postava příběhu Dášeňka čili život štěněte o drsnosrstém foxteriéru napsaného Karlem Čapkem
• Filuta (francouzsky v originále Milou, anglicky Snowy) – bílý drsnosrstý foxteriér známý z původně komiksových příběhů o Tintinovi[10][11]
• Polly – bílý drsnosrstý foxteriér, společník Charlese Darwina[10][11]
• Robin - drsnosrstý foxteriér, hrdina románů české spisovatelky Zdeny Frýbové.