Sdružené pošumavské místní dráhy

První projekty železnice na jižní Šumavě pocházejí z 70. let 19. století. V té době byla naplánována železnice z Hodkovic nad Mohelkou v severních Čechách k hranicím císařství v Strážném a dále do Pasova. V roce 1873 byla tato trasa stanovena ve státní smlouvě s Bavorskem[1] ale v důsledku hospodářské krize z roku 1873 nebyla tato trasa nakonec realizována. V letech 1875–1876 byla za vládní finance postavena pouze část Rakovník–Protivín.

V následujících letech se rakouský stát pokusil tuto cestu, která byla považována za nezbytnou, realizovat za použití soukromého kapitálu. Stále se však nedařilo přilákat investora pro celou trasu, jednotlivé části projektu byly proto licencovány jako státem garantované místní železnice. To umožnilo značné úspory při výstavbě a provozu jednotlivých tras, takže nyní byli investoři nalezeni téměř pro všechny úseky. V souvislosti s tím byly 8. ledna 1892 zákonem povoleny rozsáhlé výhody pro výstavbu a provoz tratí Strakonice–Vimperk a Vodňany–Prachatice. Kromě státem garantované návratnosti investičního kapitálu ve výši 4 procent byl Českému království také přislíben finanční podíl.[2][3]

18. dubna 1892 bylo „přednostovi knížecího schwarzenberského patronátního úřadu Aloisi Nedobitému ve Vimperku ve spolupráci s továrníkem Karlem Ritterem Kralikem von Mayrswalden a majitelem nemovitosti Franzem Mayerem“ uděleno „právo stavět a provozovat lokomotivní železnici, která má být provedena jako standardní železniční trať ze stanice Strakonice dráhy císaře Františka Josefa do Vimperku“. Součástí koncese byl požadavek na okamžité zahájení výstavby linky a její dokončení do jednoho a půl roku.[4] Trať byla otevřena 15. října 1893. Operaci provedly Císařsko-královské státní dráhy (kkStB) pod názvem Místní železnice Strakonice–Vimperk.

22. května 1898 získala místní železnice Strakonice–Vimperk licenci k pokračování na trase přes Lenoru do Volar.[5] Tratě byly otevřeny 6. listopadu 1899 (–Volary), respektive 9. července 1900 (Vimperk–Lenora).

Současně s místní železnicí Strakonice–Vimperk byla rakouským státem 18. dubna 1892 udělena koncese na místní dráhu Vodňany–Prachatice. I zde byla stanovena podmínka pro okamžité zahájení výstavby trasy a její dokončení do jednoho a půl roku.[6] Trať byla otevřena 15. října 1893. Společnost kkStB ji realizovala pod názvem Místní dráha Vodňany–Prachatice (Lokalbahn Wodňan–Prachatitz).

22. května 1898 získala místní dráha Vodňany–Prachatice konečně licenci k pokračování v cestě do Volar.[7] 16. října 1899 byla trať uvedena do provozu.

V roce 1908 se místní dráha Strakonice–Vimperk propojila se sousední Vodňany–Prachatice. Od té doby společnost změnila název na Sdružené pošumavské místní dráhy. S císařským zákonem č. 36/1908 ze dne 22. února 1908[8] byl regulován převod udělených koncesí na novou společnost a současně bylo povoleno pokračování tras přes Černý Kříž do Želnavy a ke státní hranici v Novém Údolí. Bylo naplánováno dvouleté období výstavby a nové trasy byly otevřeny 12. června 1910. Společnost byla provozována Císařsko-královskými státními drahami a po první světové válce, od roku 1918, nově založenými Československými státními dráhami (ČSD).

K 1. lednu 1925 byly Sdružené pošumavské místní dráhy státem znárodněny a trasa byla integrována do sítě ČSD.[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vereinigte Böhmerwald-Lokalbahnen na německé Wikipedii.

• Železniční trať České Budějovice – Černý Kříž
• Železniční hraniční přechod Stožec–Haidmühle

• Stránky spolku Pošumavská jižní dráha
• Provozní údaje kkStB (německy)