Sd.Kfz. 254

Podle požadavku velení rakouské armády postavila firma Saurer roku 1935 prototyp kolopásového dělostřeleckého tahače. Prototyp dostal označení RR-6 (Räder-Raupen). Po dalším vývoji vznikl typ RR-7, schválený roku 1937 pro armádní službu. Bylo objednáno 160 vozidel. Produkce začala roku 1938, do anšlusu se podařilo vyrobit jen 15 kusů, poté byla výroba zastavena. Vyrobené tahače převzal Wehrmacht.[1]
Ještě v roce 1938 však německý zbrojní úřad nařídil výrobu dalších 140 vozidel. Byla však požadována pancéřovaná vozidla, určená pro frontový průzkum. Vzniklá pancéřovaná verze nesla tovární označení RK-7 (Räder-Kettenfahrgestell), označení Wehrmachtu Sd.Kfz. 254. Sériová výroba probíhala v letech 1938–1940. V pancéřované verzi bylo dokončeno 129 kusů, zbylých 11 zůstalo ve formě nepancéřovaných tahačů.[1]

Sd.Kfz. 254 byly nasazeny v Africe, na východní frontě a na Balkáně. Byly využívány především jako průzkumná vozidla motorizovaných dělostřeleckých pluků tankových divizí. Sloužily v řadách 1.Pz.Div. ,2.Pz.Div., 7.Pz.Div., 11.Pz.Div. a 15.Pz.Div. Z důvodu náročnosti na údržbu a nedostatku náhradních dílů byly postupně stahovány ze služby, poslední snad kolem roku 1944.[1]

V roce 1950 nalezl vrak tahače RR-7 bývalý automechanik Václav Uhlík z Líní u Plzně. Stroj opravil a přestavěl na opancéřovaný transportér. V něm hodlal uprchnout do Bavorska, spolu se svou ženou, dvěma dětmi, Libuší Cloudovou a dalšími třemi uprchlíky. Dne 25. července 1953 prorazili tři pásma drátěných překážek a pronikli třicet kilometrů hluboko na západoněmecké území. Tam požádali o azyl a vystěhovali se do USA, kde byl jejich stroj vystavován jako „Freedom Tank“ (Tank svobody), dokonce se pro svou popularitu objevil i v televizní show Eda Sullivana. Uhlík svůj tank daroval Fordovu muzeu v USA, kde byl jako exponát uložen desítky let. Později ho získal soukromý sběratel z Michiganu, který ho vlastní ve své soukromé sbírce dodnes.[2]

Sd.Kfz. 254 je postaven na základě rakouského kolopásového tahače Saurer RR-7. Vozidlo má tedy pásový i kolový podvozek.

Pásovou část tvoří sestava šesti pojezdových kol odpružených vinutými pružinami. Dále je zde hnací kolo (vpředu) a napínací kolo (vzadu). Pás je nesen třemi kladkami.[1]

Kolovou část tvoří čtyři mechanicky sklopná kola s automobilovými pneumatikami. Při jízdě na kolech jsou poháněna pouze zadní kola, přední kola jsou řiditelná. Sklápění kol zajišťuje pomocný motor přes šnekový převod. Změna podvozku trvá asi 4 sekundy a lze ji provádět pouze při stání. Sklápění je ovládáno z místa řidiče.[3]

Vozidlo je poháněno dieselovým motorem Saurer CRDv. Převodovka má 5 stupňů vpřed a 1 vzad.

Nástavba vozidla je plně uzavřená, svařená z pancéřových plechů tl. 14,5 mm (vpředu), 10 mm (boky, záď) a 5,5 mm (vrchní a spodní část). Vozidlo je vybaveno radiostanicemi FuG 4 a FuG 8 s rámovou anténou a FuSpr s prutovou anténou.[1]