Schaunbergové
Schaunbergové patřili významným starým hornorakouským domácím hraběcím rodům.
| Dynastie Kalākaua | |
|---|---|
 Pečeť Jindřicha ze Schaunbergu (rok 1375) | |
| Země | .svg.png.webp){kind=small} Svatá říše římská |
| Tituly | říšská hrabata |
| Rok založení | 1874 |
| Konec vlády | 1893 |
| Současná hlava | rod vymřel |
Historie
Schaunbergové až do poloviny 15. století patřili nejvýznamnějším spojencům Rožmberků. Na přelomu let 1381-1382 Oldřich I. z Rožmberka spolu s bratry a Jindřichem z Hradce vojensky podpořili Jindřicha ze Schaunbergu v rozepři s rakouským vévodou Albrechtem III. Prostředníkem v celé kauze se nakonec stal český král Václav IV.
Pokračování tradičních sňatků s Rožmberky nastalo ještě roku 1380 svatbou Jindřicha III. z Rožmberka s Barborou ze Schaunbergu a pak v roce 1453 svatbou Jindřicha IV. z Rožmberka s Anežkou ze Schaunbergu.
Schaunbergové vytvořili samostatné říšské hrabství, které bylo oporou stavovské politiky hornorakouské šlechty. Habsburkové si hrabství podřídili po roce 1361 na základě zfalšovaných privilegií. V 16. století rod vymřel[1].
Společně s Kuenringy a Hardeky patřili rodům, jejichž sňatková politika často zasahovala na české území a to obzvláště za vlády Přemysla Otakara II.
Vdova po Jindřichovi z Kuenringu Hedvika ze Schaunbergu byla manželkou významného českého šlechtice Voka z Rožmberka a pravděpodobně měla významný podíl i na založení Vokovy cisterciácké fundace ve Vyšším Brodě. Mateřským klášterem nově založeného rakouského kláštera Wilhering z kraje ovládaného Schaunbergy a právě Wilhering byl rodovým klášterem Schaunbergů.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Schaunbergové na Wikimedia Commons