Schönbornská zahrada

Barokní terasovitá zahrada italského typu nacházející se na severním svahu Petřína nad Vrtbovskou zahradou vznikla, spolu s palácem, okolo roku 1650 zásluhou velkopřevora řádu maltézských rytířů a vojenského velitele Prahy, rakousko-uherského generála hraběte Rudolfa z Colloredo-Waldsee. Hrabě v bitvě u Lutzenu přišel o nohu, a proto dal postavit schodiště vedoucí na první zahradní terasu se speciálním sklonem, aby mohl jezdit na koni přímo do paláce[2].

Na její další barokní úpravě se podepsali Jan Blažej Santini-Aichel a Giovanni Battista Alliprandi. Později, na konci 18. století, kdy palác převzali Schönbornové, byla také přestavěna v duchu anglického krajinářského slohu. Má terasovou kompozici nesenou opěrnou zdí se středovým obloukem na severojižní ose. V horní části jsou situované ovocné stromy.

Od roku 1924 patří zahrada, společně s Schönbornským palácem, který je využíván jako velvyslanectví USA, Spojeným státům americkým a zahrada je tak veřejnosti nepřístupná.

Zajímavostí jsou dvě zahradní terasy nacházející se v dolní části zahrady, které jsou předěleny opěrnou zdí s dvouramenným schodištěm. Dominantou zahrady je při jakémkoli pohledu na tuto část Prahy arkádový vyhlídkový pavilon - Glorieta s vlající státní vlajkou Spojených států. Diplomaté využívají i přilehlou zahradu, ta proto není přístupná veřejnosti a zejména po teroristických činech v USA i jinde ve světě je silně střežena. Část zahrady lze vidět pouze z vyhlídek okolních zahrad, Lobkovické nebo Vrtbovské, případně z vyhlídky Hradčanského náměstí.

V nižším parteru terasovité zahrady jsou umístěny dvě téměř totožné kašny, zasazené do opěrných zdí. Tvoří je přibližně 4 metry vysoká nika z neomítnutých, žebrovitě vystouplých cihel. Voda vytékala z otvoru v horní části niky a po "kaskádě" z cihel stékala do nepravidelného pískovcového bazénku u paty kašny. U jedné z kašen je ve stěně napravo patrný pozůstatek přívodu vody. Třetí kašna se nachází na vyšší zahradě, stejně jako dvě předchozí je zasazena v opěrné zdi a vytvořena z cihel. Rozdíl je pouze ve výšce niky, která je zde přibližně o jeden metr vyšší. V zaklenutí niky jsou patrné tři otvory pro vyústění vody. U paty kašny je opět pískovcový bazén. Bohužel kašny nefungují již mnoho desítek let.

Ta zahrada! Vchází se zámeckou bránou, nevěříš vlastním očím. Skrz druhou bránu lemovanou karyatidami, můžeš vidět stoupání na Gloriettu (sloupové portiko), velkoryse široký svah s půvabně poskládanou řadou schodů, točité kamenné stupně jsou přerušované postranními cestičkami vedoucími pryč.[3]

»Máme takové zahrady v Praze: Schönbornskou, pod hradem, u Zlaté studně. Aby se stráň dala lépe obdělávati, jsou na ní vysunuty jakési stupně. A i když mi bude zakázáno slovo »vysuté«, budu zahrady takové jmenovati aspoň vysunutými, neb je v tom více smyslu než ve »visutých«, při nichž vždy mám dojem, že jsou zavěšeny na provazech nebo řetězech. Nevím ovšem, byly-li v Babyloně takové stráně, aby bylo nutno je »stupňovitě zakládati«. Fa Presto se představy »visuté zahrady« vzdává, ale slovo mu tak ukvělo v mysli, že pod jeho vlivem představu, jíž nahrazuje onu představu starců, pojmenoval slovem podobným, zvukově vlastně totožným; kdyby nebylo mlhavých zpráv o »visutých« zahradách babylonských, přišlo by komu vůbec na mysl, aby např. schönbornskou zahradu nazval »vysutou«?[4]