Sbor ochrany hranic

Na základě výsledku polsko-sovětské války tvořila východní hranice Polska dlouhý pás táhnoucí se od hranice s Lotyšskem až po řeku Prut na hranicích s Rumunskem na jihu. Ač byla mezi Polskem a Sovětským svazem podepsána mírová smlouva (Rižský mír), nevládl v okolí státní hranice klid. Ozbrojené skupiny pronikaly na území Polska a jeho policejním složkám se nedařilo těmto průnikům zabraňovat. Například v roce 1924 se podařilo zneškodnit drancující skupinu Sovětů až ve městě Stołpce, které se nacházelo v polském vnitrozemí asi dvacet kilometrů od hranice. Polský ministr obrany Władysław Sikorski proto rozhodl, že úkol je pro policii příliš náročný a předal ostrahu této hranice armádě.

Hranice Polska v mezi roky 1922 a 1938

Polská Rada ministrů na svém jednání 8. srpna 1924 rozhodla o zřízení specializované militarizované jednotky polské policie určené k ostraze východní hranice země. Spolu s tím došlo k vyčlenění finančních prostředků na výstavbu opevněných kasáren a policejních stanic na dotčeném území (jen do listopadu toho roku vynaložilo Polsko na tyto úpravy částku 3,5 milionu zlotých). Sbor byl oficiálně ustaven 17. září 1924 a během listopadu 1924 dorazily první tři brigády do oblasti Volyně a Polesí. V dubnu 1925 převzaly jižní Polesí a Halič další dvě brigády. Poslední oddíly přišly na přidělená území během března 1926. Bylo to šest brigád, které střežily hranici s Litvou a Lotyšskem. Celkově tak síly čítaly 24 praporů pěchoty a 20&eskadron jezdectva. Členové Sboru museli být před službou v těchto pohraničních jednotkách nejprve důkladně prověřeni. Většinou pocházeli ze západních částí země a někteří z nich byli německé národnosti. Než zájemci nastoupili službu u Sboru ochrany hranic, museli mít za sebou službu v polské armádě.

Příslušníci jednotek prošli školením, aby dokázali kombinovat taktiku armády, policie i pohraniční stráže. Vedle střežení hranice se věnovali též průzkumné činnosti, přepadům či provokačním akcím. Během prvního roku existence zatkly oddíly přes pět tisíc osob, jež se snažily o ilegální přechod hranice. Účastnily se též 89 ozbrojených potyček především s útočníky pocházejícími ze Sovětského svazu.

Příslušníci KOP

Jezdectvo KOP

Během července 1929 prošel Sbor z rozhodnutí maršála Józefa Piłsudského reorganizací. Vzniklo šest nových pluků a všechny stávající jednotky dostaly nové názvy. Každá z brigád dostala přidělenou svou část hranice a tu následně střežily jednotlivé prapory, jejichž sídly se staly malé pevnosti u státní hranice. Někteří vojáci (ženisté, dělostřelci či jezdectvo) tvořili druhou obrannou linii a měli být použiti pouze v případě nutnosti.

Původní brigády dostaly svá nová jména podle oblastí, v nichž operovaly:

• „Grodno“
• „Vilensko“
• „Novogrodek“
• „Polesí“
• „Volyň“
• „Podolí“

Nově vytvořené jednotky se jmenovaly:

• „Głębokie“
• „Wołożyn“
• „Wilejka“
• „Suwałki“
• „Sarny“
• „Čortkiv“

Další modernizace proběhla na počátku roku 1937, kdy místo jednotek „Vilensko“, „Novogrodek“ a „Volyň“ vznikly tři jiné pluky pojmenované:

• „Vilensko“
• „Snów“
• „Zdołbunów“

Navíc se oddíl Čortkiv rozdělil na dva samostatné prapory nazvané „Wilejka“ a „Berezwecz“. Spolu s tím proběhly i úpravy stávajících jednotek. Po roce 1937 tak měl Sbor ochrany hranic velitelství tří brigád a sedmi pluků. Ty tvořilo 32 praporů pěchoty a 21 eskadron jezdectva.

Postupem času, jak se zvyšovalo ohrožení Polska a prohlubovala se krize v Československu, rozšířil se Sbor v roce 1939 ještě o další dva pluky, a sice první a druhý pluk „Karpaty“ každý tvořený dvěma prapory pěchoty pojmenovanými „Skole“, „Delatyn“, „Komańcza“ a „Dukla“. Krátce poté ještě tři další pěchotní jednotky pojmenované „Sanok“, „Nowy Sącz“ a „Sucha“ operující v oblasti Jasło.

Největšího rozsahu dosáhl Sbor během března 1939. V následujícím období odešlo několik jeho jednotek na západní hranici. Nejprve takto odešly čtyři pěší prapory a většina dělostřelectva, jež poté následovalo jezdectvo. Během dubna stejným směrem zamířily další tři prapory a během května odešel jeden prapor na poloostrov Hel v Baltském moři. I když po odchodech proběhly reorganizace zbylých jednotek, jejich bojové nasazení se snížilo. Vojákům chyběly zkušenosti, výcvik a jednotky navíc postrádaly i většinu původních těžkých zbraní.

Třicátého srpna 1939 byly jednotky formálně mobilizovány a jejich velitelem se stal generál Wilhelm Orlik-Rückemann. Podle polských obranných plánů měly jeho jednotky tvořit záložní divizi.

Druhá světová válka začala 1. března 1939. Jednotky Sboru ochrany hranic bojovaly proti Němcům v bitvě u Węgierské Górky. Po sovětské invazi 17. září 1939, kdy měl Sbor sílu 25 praporů, nemohl účinně bránit východní hranici. Vrchní velitel, maršál Edward Śmigły-Rydz, proto nařídil stažení jednotek a nevstupování do bojů se Sověty. Přesto však k několika bitvám došlo, a sice u měst Šack (28. září) a Wytyczno (1. října).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Border Protection Corps na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sbor ochrany hranic na Wikimedia Commons