Saro Lerwick

Počátky vývoje letounu spadají do poloviny 30. let, kdy byly vzneseny požadavky na nové hydroplány. První prototyp letounu vzlétl v listopadu roku 1938. Při letových zkouškách se ukázalo, že letoun je značně nestabilní a z toho důvodu nevhodný pro létání v režimu autopilota, který byl užíván pro dlouhotrvající lety nad mořem. Letoun byl sice ze všech létajících člunů té doby nejrychlejší, ovšem jeho zápory byly značné. Poprvé byl letoun operačně použit roku 1939, roku 1940 se zapojil do bojové činnosti. Piloty byl tento stroj značně neoblíben, jeho další operační nasazení bylo velmi malé. V březnu roku 1941 došlo kvůli haváriím k ztrátě 6 letadel. V tomtéž měsíci došlo k dodávkám hydroplánů Consolidated PBY Catalina, které Lerwicky nahradily. Ty zbývající pak byly používány k cvičným účelům. V dubnu roku 1942 byly letouny Lerwick prohlášeny britským ministerstvem letectví za zastaralé a úplně staženy ze služby. Celkem bylo vyrobeno pouhých 21 kusů tohoto neúspěšného letounu.

• Osádka: 6–7 osob
• Rozpětí: 24,65 m
• Délka: 19,39 m
• Výška: 6,1 m
• Plocha křídel: 78,5 m²
• Hmotnost vzletová: 12 880 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 15 059 kg
• Pohonná jednotka: 2×14 válcový dvojhvězdicový vzduchem chlazený motor Bristol Hercules II o výkonu 1375 hp (1030 kW)
• Max. rychlost: 344 km/h
• Cestovní rychlost: 267 km/h
• Praktický dostup: 4 265 m
• Max. vytrvalost letu (při cestovní rychlosti) : 11 hodin
• Měrný tlak na křídlo: 192 kg/m²
• Stoupavost : 4,50 m/s
• Dolet: 2414 km
• Výzbroj: 1 × 7,7 mm Vickers K (příď), 6 × 7,7 mm Browning (hřbet 2x, ocas 4x), 907 kg bomb nebo hlubinných pum