Samoobsluha

Samoobsluha označuje v oblasti obchodu a veřejných služeb zařízení s volným výběrem zboží. Zákazník zde, na rozdíl od pultových prodejen, při nakupování zboží obsluhuje sám sebe. Termíny „samoobsluha“ a „samoobslužný“ se používají nejen k označení maloobchodních prodejen, ale též k označování různých způsobů samoobslužného odbavování cestujících, samoobslužných jídelen, prodejních automatů atd.

Maloobchodní prodej

Nejběžnější formou je samoobslužná prodejna převážně s potravinářským sortimentem, označovaná jako samoobsluha, supermarket či hypermarket. Zákazník si vybrané zboží ukládá do nákupního košíku nebo nákupního vozíku a poté jej přinese k pokladně u východu z prodejní plochy. Prodejní plocha je přiměřeně zajištěna a hlídána, aby zákazníci neodcházeli bez zaplacení nebo nevynášeli nezaplacené věci. Termín „samoobsluha“ se začal používat se zaváděním tohoto systému prodeje a po zdomácnění termínu supermarket v 90. letech poněkud ustupuje.

V období před vznikem samoobsluh bylo mnohé zboží při prodeji váženo nebo rozléváno z velkých balení. Vznik samoobsluh si vyžádal, aby téměř veškeré zboží bylo dodáváno v malých, spotřebitelských baleních. Značné zvýšení efektivity prodeje později přineslo zavedení čárového kódu na zboží.

První samoobsluhy v USA

První dvě samoobsluhy byly podle některých zdrojů zavedeny roku 1912 v Kalifornii.[1]

Podle jiných zdrojů byla první samoobsluhou samoobsluha Piggly Wiggly Stores s kontrolní pokladnou, kterou 6. září 1916 otevřel Clarence Saunders z Memphisu ve státě Tennessee.[1][2] V roce 1917 si Saunders nechal koncept Self-Serving Store patentovat, založil na tomto principu i první, svůj vlastní obchodní řetězec a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2600 samoobslužných prodejen.[1][2]

První velká samoobsluha, tedy supermarket, byla King Kullen Food Store, kterou otevřel Michael Cullen roku 1930 na Long Islandu v USA.[1]

Samoobsluhy v Československu a Česku

Prvky samoobslužného prodeje se náhodně objevovaly již před organizovaným zaváděním. Například město Sázava na svém webu uvádí, že první samoobsluhou v Čechách[kdy?] byl krám manželů Henychových se smíšeným zbožím v č. p. 1 na Sázavě, kde dcera Marie měla úrazem sníženou pohyblivost, a tak jen dirigovala zákazníky, kde si co mají vzít.

První československá potravinářská samoobsluha vznikla v roce 1955 a o deset let později bylo v Československu 10 000 prodejen tohoto typu.[3] (První z nich byla otevřena v Praze v Husitské ulici na Žižkově, 1. června 1955.[4]) Hromadně byly samoobsluhy zaváděny až od let 1958–1959.[1][2] Například v Liberci byla první samoobsluha s potravinami (Dunaj) otevřena 3. listopadu 1958 a první samoobslužná drogerie 16. června 1958,[5] rovněž v Blansku byla první samoobsluha potravin otevřena v roce 1958.[6] V Brně byla první samoobsluha potravin, na rohu Koliště a Křenové, otevřena v roce 1955.[7]

Zabezpečení

Zabezpečení proti krádežím zboží spočívá u malých samoobsluh obvykle jen v dozoru pokladních či dalších pracovníků prodejny. Velké prodejny si často najímají bezpečnostní agentury či vlastní specializované hlídače. Prodejny mohou být vybaveny kamerovým systémem, někdy mívají u vstupu jednosměrný turniket.

V některých samoobsluhách je vyhlášena povinnost hlásit nebo nechat si označit při vstupu do prodejny věci, které zákazník zakoupil v jiné prodejně, popřípadě je povinen takové věci odložit do úschovních skříněk.[zdroj?]

Kompetence hlídačů při kontrole zákazníků jsou tématem různých sporů a diskusí, protože i pouhá preventivní prohlídka v případě podezření může značně poškodit pověst zákazníka i v případě, že se krádeže nedopustil.

Nákupní vozíky jsou v některých prodejnách vybaveny zařízením, které umožní uvolnění vozíku z řady nebo ze stojanu pouze po vložení mince, která se zákazníkovi vrací teprve po opětovném zapojení vozíku do řady. Velká nákupní centra, u nichž je možno s vozíkem legálně vyjíždět k parkovišti, však i tak mají potíže s jejich rozkrádáním.[8][9][10]

Odbavování v dopravě
Písmeno S na trolejbusech a autobusech označovalo samoobslužný provoz v dobách, kdy se většinou pracovalo ještě s průvodčími

Od šedesátých let 20. století začal být zaváděn v některých prostředcích městské hromadné dopravy samoobslužný systém odbavování cestujících, kdy jízdenky přímo nevydával průvodčí ani řidič.[11] Zpočátku to znamenalo pouze tolik, že cestující vhazovali odpočítané mince do kasičky vedle řidiče a sami si utrhli jízdenku, přičemž řidič na odběr jízdenky letmo dohlížel (v Olomouci vydržel podobný systém až do 80. let). V Praze byla vozidla se samoobslužným odbavováním označena zepředu výrazným písmenem S. Později byly zaváděny systémy, při nichž si cestující ve vozidle sám označoval jízdenky zakoupené v předprodeji. Podobné systémy jsou od 90. let 20. století zaváděny i na některých regionálních železničních tratích pod souhrnným názvem specifický způsob odbavování cestujících.

Další služby

Se samoobslužným prodejem se jinak setkáváme například při automatickém prodeji pomocí prodejních automatů (např. nápojových automatů), při samoobslužném výdeji jízdenek, při výdeji hotových peněz z bankomatů atd. apod. Existují i samoobslužná kina, hotely, restaurace, výtahy, lanové dráhy a další samoobslužné veřejné služby.

U čerpacích stanic pohonných hmot se samoobslužné čerpání ze stojanů stalo postupně samozřejmostí.

„Samoobslužné“ jídelny (které ovšem ve skutečnosti byly spíše zavedení pultového způsobu prodeje v oboru, ve kterém je jinak obvyklé obsluhování u stolů) se nazývaly automaty. Proslulý byl například automat Koruna (již zrušený) v dolní části Václavského náměstí v Praze, který tento název užíval již počátkem 20. století.[12]

Pivní samoobsluhu, v níž si zákazníci sami čepují pivo z pípy s průtokoměrem, zavedla Hanácká pivnice v centru Olomouce na podzim 2004.[1] Později byl samoobslužný výčep zaveden i například v pražské restauraci Jarmark ve Vodičkově ulici a v Brně v restauraci Mamut na Baštách[13], nebo v restauraci U Lasa v Merhautově ulici.

Odkazy

Reference
  1. Jarda N. Večerníček: Nevšední historie všedních věcí – Samoobsluha[nedostupný zdroj] PeprNet. 16. 7. 2007
  2. Před 50 lety byla v Československu otevřena první samoobsluha Archivováno 18. 6. 2008 na Wayback Machine, zprávy 30. 5. 2005 18:10 h, Český rozhlas, Jaromír Marek
  3. 10 000 potravinářských samoobsluh. Rudé právo. 14. 12. 1965, s. 2. Dostupné online.
  4. iDnes: První česká samoobsluha vznikla před padesáti lety
  5. Liberecké události Archivováno 12. 2. 2003 na Wayback Machine, Městské informační centrum Liberec
  6. Významné události v životě města Blanska v letech 1905–2005. www.blansko.cz [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06.
  7. Historie MČ Brno-střed. www.stred.brno.cz [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-18.
  8. např. Lidé si v Děčíně odvážejí nákupní vozíky z marketů domů[nedostupný zdroj], původní článek z Děčínského deníku, opis z 8. 11. 2006
  9. Lidé v supermarketech kradou nákupní vozíky[nedostupný zdroj], Sběrnice.net, podle zprávy z TV Nova
  10. Za polovinu ztrát zboží v obchodech mohou krádeže Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine, 11. 10. 2007: „Obchodní řetězce v poslední době potýkají také s velkými ztrátami nákupních vozíků, které mizí zejména z parkovišť u velkých hypermarketů. Škody obchodníci vyčíslili na několik desítek milionů korun ročně.“
  11. Druhá prohra (zmínka ve fejetonu). Rudé právo. 13. 3. 1966, s. 2. Dostupné online.
  12. Ze soudní síně. Čech. 11. 8. 1915, s. 8. Dostupné online.
  13. Pivní samoobsluha v pasáži U Nováků. 29. 10. 2007, pan Cuketka

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.