Samo Chalupka

Narodil se v rodině evangelického faráře v Horné Lehotě Vzdělání získával u otce, později navštěvoval evangelické gymnázium v Gemeru.[1] Od roku 1822 studoval na lyceu v Kežmarku. Od roku 1824 studoval v Rožňavě, od roku 1827 na bratislavském lyceu filozofii a teologii, kde v 1829 patřil k iniciátorům vzniku Společnosti českoslovanské, pozdějšího centra štúrovců. Chalupka působil zpočátku jako knihovník, později se stal místopředsedou této společnosti. Členové společnosti se nevěnovali jen literatuře, ale zajímali se io dějiny, osud národů a jejich zápas za svobodu. Proto se po vypuknutí povstání polské šlechty v roce 1830 vydal do Polska jako dobrovolník; v následujícím roce byl zraněn v bojích u Haliče. Po uzdravení působil nejprve jako vychovatel v Demänové , ale již v roce 1833 pokračoval ve studiu na evangelické teologické fakultě ve Vídni. V roce 1834 působil jako evangelický kaplan v Chyžném, v roce 1836 byl farářem v Gemerských Teplicích. Po otcově smrti v roce 1840 zaujal jeho místo v rodné Horní Lehotě, kde působil až do své smrti.

Od mládí se angažoval ve slovenském národním hnutí; v roce 1837 byl členem tajného mladoslovenského spolku Vzájemnost, v roce 1844 byl členem štúrovského spolku Tatrín, v roce 1861 byl spolutvůrcem Memoranda národa slovenského a v roce 1863 spoluzakladatelem Matice slovenské. Jeho básnická dikce zásadně ovlivnila další směřování slovenské poezie na bázi lidové písně, balady a historické epiky, ale také v oblasti používání literárního jazyka, jako jeden z prvních tvořil ve středoslovenštině. Zařadil se k hlavním reprezentantům romantismu, v němž rozvinul zejména lidový jánošíkovský, ale i protiturecký motiv. V historickém zpěvu Mor ho! zobrazil hrdinský odpor Slováků v boji proti Římanům, který se často aktualizoval v našich dějinách během boje za národ.