Sambar skvrnitý

Jedná se o malého sudokopytníka. Dospělci mají 70 až 80 cm v kohoutku, hmotnost dosahuje 36 až 59 kg.[2] Tmavě hnědý hřbet a boky mu po celý život pokrývají světlé skvrny, díky čemuž je snadno rozpoznatelný od dalších dvou druhů Filipínských jelenů, axise kalamianského a sambara luzonského. Hlava a krk jsou světlejší než zbytek těla, spodní strana brady je zcela bílá. Samci jsou obvykle větší než samice a mají krátké, hrbolaté parohy.

Žije společensky v malých skupinkách do osmi jedinců, samci bývají i samotáři.[3] Aktivní jsou hlavně v noci, v tu dobu vycházejí z lesa a pasou se na mýtinách.[4] Někdy se pohybují po místech zasažených požárem, kde spásají specifickou šťavnatou vegetaci.[2]

Říje probíhá od listopadu do prosince, v tuto dobu se samci projevují pro jeleny typickým troubením. Jedno až dvě mláďata se rodí obvykle během května a června. Není známo, jakého věku se tento druh v přírodě obvykle dožívá.

Vyskytuje se v zalesněných oblastech ostrovů Panay a Negros, do výšky až 2000 m.n.m. Nejčastěji se nachází ve vnitrozemí. Dříve se vyskytoval i na ostrovech Cebu, Leyte, Guiamaras a Samar. Sambar skvrnitý je jedním z nejohroženějších jelenů na světě. Podle průzkumů žil tento druh roku 1991 jen na 5 % původního výskytu.[2] Celková populace byla k roku 2021 odhadnuta na 2 500 dospělých jedinců.[5] Poměrně velké množství sambarů však žije v zajetí, v České republice je chová například Zoo Děčín a Zoo Liberec. Ohrožuje je kácení lesů kvůli zemědělské půdě půdě a nelegální lov, jak místními domorodci, pro které jsou jeleni zdrojem potravy, tak sportovními lovci.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sambar skvrnitý na Wikimedia Commons

• Taxon Rusa alfredi ve Wikidruzích