Sakar

Pohoří se táhne od severozápadu na jihovýchod v délce 75 km a jeho šířka v průměru dosahuje 35 km. Rozkládá se mezi údolím řeky Marica na jihozápadě, která ji odděluje od severozápadních výběžků východních Rodopů (hřebeny Gorata, Gradište a Chuchla), a údolím řeky Sazlijka na západě, která ji odděluje od Hornothrácké nížiny. Na východě ji od Derventské vysočiny odděluje Sremská soutěska řeky Tundža a na jihovýchodě v evropském Turecku jeho nejzazší nízké hřbety dosahují téměř k městu Edirne v Dolnothrácké nížině. Na severu se táhne do údolí řek Sokolica (levý přítok Sazlijky) a Sinapovska a v blízkosti obce Orlov Dol je propojena velmi nízkým sedlem s Manastirskou vysočinou.

Hřeben hor se vyznačuje plochými vrcholy, táhnoucími se od severozápadu na jihovýchod, kdežto na jihozápad a severovýchod od nich se oddělují dlouhé a strmé hřbety, které dobíhají k údolím řek na pomezí hor. Nejvyšším bodem Sakaru, i jihovýchodního Bulharska, je Višegrad (856,1 m), který se nachází v geografickém středu pohoří.

V regionu Sakar je velmi vhodný terroir pro pěstování vinné révy. Produkují se zde renomovaná nová bulharská červená vína odrůd Merlot, Cabernet Sauvignon a Syrah, která obdržela uznání od světoznámých degustátorů.

V horské oblasti má velikou tradici lovecká a rybářská turistika. Poblíž Topolovgradu je mnoho loveckých chat se zkušenými průvodci, kteří mohou doporučit různé trasy vhodné pro lov zvěře.

Pohoří bylo osídleno od nejstarších dob. Legendy říkají, že tu nějakou dobu pobýval vojvoda Indže – legendární kardžalijský vůdce, který se odvrátil od zbojnictví a stal se jedním z nejvýznamnějších povstaleckých vůdců v Bulharsku.

Nejvýznamnějšími zdejšími kulturně-historickými památkami jsou megalitické dolmeny z 2. tisíciletí př. n. l., Ustremský klášter svaté Trojice, rovněž znám jako Chajduški, protože jeho stavba je spojena s vojvodou Indže a Kara Koljou, kulturní památka hrad Matočina a v jeho blízkosti dva skalní kostely z 10. století, pevnost Paleokastro, vojenská svatyně obětem Balkánských válek na hoře Vălča krepost (Kurtkale).

Přírodních památek se zde nachází ještě více: kaskádové proudy v lokalitě Kazankite, skalní výtvory Orle, Kostenurka (želva) a vrcholek Kartalkata, jeskyně Babini bozki, neobyčejně krásné Tesni skaly (Darkaja) a celkem sedm chráněných území (místo zvané Bakărilja a šest přírodních památek).

Na svazích a úpatích pohoří se na území Bulharska nachází 1 město a 58 vesnic a na území Turecka 5 vesnic.[p 1]

• Starozagorská oblast (6 vesnic): obština Gălăbovo 6 vesnic (Glavan, Iskrica, Mărdec, Mednikarovo, Obručane a Pomoštnik)
• Chaskovská oblast (1 město a 52 vesnic): obština Ljubimec 4 vesnice (Georgi Dobrevo, Jerusalimovo, Orjachovo a Vaskovo); obština Svilengrad 19 vesnic (Černodăb, Derviška Mogila, Dimitrovče, Kostur, Levka, Lisovo, Matočina, Michalič, Mladinovo, Momkovo, Mustrak, Păstrogor, Pašovo, Rajkova Mogila, Ravna Gora, Sladun, Studena, Štit a Varnik,); obština Simeonovgrad 5 vesnic (Drjanovo, Navăsen, Svirkovo, Trojan a Ťanevo); obština Topolovgrad 13 vesnic (Bălgarska Poljana, Filipovo, Chljabovo, Kapitan Petko vojvoda, Kňaževo, Mramor, Orešnik, Orlov Dol, Planinovo, Prisadec, Radovec, Sakarci a Ustrem) a město Topolovgrad; obština Charmanli 11 vesnic (Bogomil, Branica, Bălgarin, Čerepovo, Dositeevo, Dripčevo, Izvorovo, Kolarovo, Ovčarovo, Rogozinovo a Šišmanovo).
• Edirne: 5 vesnic (Budakdoğanca, Eskikadın, Kemal, Yeniimaret, Yenikadın)

Po jihozápadním úpatí pohoří v úseku Charmanli – Generalovo prochází úsek dálnice Marica. Západní části pohoří probíhá severojižním směrem silnice č. 55 (Debelec – Nova Zagora – Svilengrad) v délce 51,4 km od obce Mărdec do Svilengradu. Od jihozápadu k severovýchodu, z Charmanli k vesnici Kňaževo, vede v délce 61 km silnice č. 76 (Topolovgrad – Charmanli – Elchovo). Pohořím vedou silnice třetí třídy č. 559 (Polski Gradec – Topolovgrad – Ustrem, délka 21,8 km), č. 761 (Kňaževo - Matočina, délka 40,3 ) a č. 809 (Ljubimec - Goljama Zvezda, délka 21,4 km).