Saint-Rémy-de-Provence

Saint-Rémy-de-Provence (provençálskou okcitánštinou: Sant Romieg de Provença klasickou a Sant Roumié de Prouvènço mistrálskou normou) je obec v departementu Bouches-du-Rhône v jižní Francii. Má asi deset a půl tisíce obyvatel. Je místem narození Nostradama a spisovatelky Marie Gasquetové.

Saint-Rémy-de-Provence
Náměstí s radnicí

znak
Poloha
Souřadnice43°47′ s. š., 4°50′ v. d.
Nadmořská výška7–392 m n. m.
StátFrancie Francie
RegionProvence-Alpes-Côte d'Azur
DepartementBouches-du-Rhône
ArrondissementArles
KantonSaint-Rémy-de-Provence
Saint-Rémy
Saint-Rémy, Francie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha89,1 km²
Počet obyvatel9 769 (2019)[1]
Hustota zalidnění109,7 obyv./km²
Správa
Statusobec
Oficiální webwww.saint-remy-de-provence.com
PSČ13210
INSEE13100
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Saint-Rémy-de-Provence se nachází asi 20 km jižně od Avignonu, přímo na sever od horského hřebene Alpilles.

Sousední obce: Eyragues, Noves, Saint-Andiol, Mollégès, Eygalières, Aureille, Mouriès, Les Baux-de-Provence, Maussane-les-Alpilles, Fontvieille, Mas-Blanc-des-Alpilles, Saint-Étienne-du-Grès a Maillane.

Stručná charakteristika

Asi kilometr za obcí Saint-Rémy se nachází náhorní planina Antiques. Na tomto místě stojí bývalý klášter, kde doktor Mercurin založil počátkem 19. století ústav pro duševně choré. Ústav zpočátku vzkvétal a prosperoval. Ale od roku 1874, kdy ho přestal finančně podporovat mecenáš, víceméně upadal.

Souvislost s malířem Vincentem van Goghem

Rajský dvůr v klášteře

V lednu a únoru 1889 byl Vincent v důsledku nespavosti a halucinačních stavů hospitalizován v nemocnici v Arles. Po propuštění ho ještě ve žlutém domě v Arles navštívil Paul Signac, místní občané však na základě petice prosadili, že byl žlutý dům policejně zapečetěn a Vincent znovu hospitalizován.[2] Po propuštění se dobrovolně rozhodl k pobytu v ústavu pro choromyslné v bývalém augustiniánském klášteře Saint-Paul-de-Mausole, asi 3 km od centra Saint Rémy. Vincent sem dorazil 8. května 1889.[3] Dr. Peyron, který ústav vedl, nebyl odborníkem na duševní poruchy a pacienty neléčil, jen udržoval při životě. Ani Vincentovi se kromě dvou koupelí týdně nedostalo jiné péče. Na rozdíl od ostatních pacientů však mohl v doprovodu ošetřovatele Pouleta chodit na vycházky a malovat v plenéru. Pobyt v ústavu mu hradil bratr Theo van Gogh.[4] Vincent tak měl k dispozici dva pokoje. V jednom spal, druhý, s výhledem do klášterní zahrady, používal jako ateliér.

Vincentova socha na přístupové cestě ke kostelu

V klášteře Vincent namaloval 140 obrazů, jen 7 z nich signoval. Vznikla zde řada obrazů, které patří v jeho díle k těm nejzásadnějším, jako např. série Cypřišů, Umělcův pokoj v Arles, dva Autoportréty nebo Truchlící stařec. Maloval také variace na obrazy Rembrandtovy, Milletovy, Daumierovy, Delacroixovy a Doréovy. Vincentův zdravotní stav se však nelepšil. Během pobytu v ústavu prodělal 4 záchvaty, během nichž nad sebou ztrácel kontrolu a upadal do bezvědomí. Po některých nemohl více než měsíc malovat. Protože v dalším setrvávání v ústavu neviděl perspektivu, 16. května 1890 Vincent ústav opustil a odcestoval do Paříže.

Starší část kláštera Saint-Paul-de-Mausole je – po zaplacení vstupného – přístupná veřejnosti (v nové je stále zařízení pro psychicky nemocné). Přístupný je románský kostel, rajský dvůr a dvě místnosti s expozicí zachycující malířův pobyt v ústavu. Okolo kláštera vede naučná stezka. Na místech, kde Vincent příslušný obraz namaloval, je jeho reprodukce. Je tak možné srovnat změnu krajiny od malířových dob a zamyslet se nad způsobem, jakým ji Vincent viděl a ztvárnil.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Osobnosti obce

Odkazy

Reference

  1. Populations légales 2019. 12. ledna 2022. Dostupné online.
  2. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 95, ISBN 3-8228-1012-6
  3. Walther, Ingo F., Van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2002, s. 61, ISBN 3-8228-1012-6
  4. Metzger, Rainer – Walther, Ingo F., Vincent van Gogh, Taschen, Nakladatelství Slovart, Praha 2003, s. 255, ISBN 3-8228-2015-6

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.