Sacrosanctum Concilium
Sacrosanctum Concilium neboli Konstituce o posvátné liturgii je dokument přijatý poměrem 2 147 biskupů pro 4 proti na druhém vatikánském koncilu a vyhlášený papežem Pavlem VI. 4. prosince 1963.
Tato konstituce, která odkazuje na novodobé liturgické hnutí 20. století uznané encyklikou Mediator Dei z roku 1947, se stala základem pokoncilní liturgické reformy. Koncil chtěl prohloubit křesťanský život a přizpůsobit potřebám naší doby instituce podléhající změnám (článek 1).
Za smysl obnovy liturgie označil: "Texty a obřady je třeba při této obnově upravit tak, aby jasněji vyjadřovaly to svaté, čeho jsou znamením." (čl. 21).
Koncil stanovil zásady:
- vzdělání v oblasti liturgie
- aktivnější účasti věřících
- přednost mají bohoslužby ve společenství
- jednoduchost obřadů bez opakování
- obnovení proseb a homilie (kázání) ve mši
- počítá s reformou skoro všech obřadů, svátostí i svátostin, také breviáře a liturgického kalendáře
Zaměřuje se na pochopení významu liturgie v životě člověka a církve, vzdělání kléru a laiků ve věci liturgie, její medializaci v hromadných sdělovacích prostředcích. Pro tento účel musí dojít k obnově liturgie, k revizi liturgických knih (např. misál), je kladen důraz na rovnost lidí při liturgii, větší důraz na slovo (kázání), jednoduchost a srozumitelnost liturgie, možnost jejího přizpůsobení místní kultuře a zvykům.
Ohledně liturgie v národních jazycích koncil pootevřel dveře. Sice nadále počítá s užíváním latiny, ale považuje za užitečné ve mších použít národní jazyk, např. ve čtení a některých modlitbách.(čl. 36)
