Sabine Haag

Sabine Haag (* 28. února 1962 Bregenz) je rakouská historička umění. Od roku 2009 je generální ředitelkou Kunsthistorisches Museum ve Vídni.

Sabine Haagová
Narození28. února 1962 (60 let)
Bregenz
Povoláníhistorička umění
ZaměstnavatelUměleckohistorické muzeum
Funkceředitel muzea
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

NNarodila v Bregenzu, kde navštěvovala Spolkové gymnázium pro dívky. Po pobytu v Santa Barbaře v Kalifornii vystudovala v letech 1981-1989 angličtinu, amerikanistiku a dějiny umění v Innsbrucku a Vídni. V roce 1990 začala pracovat jako kurátorka Kunstkammer a Schatzkammer v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. V roce 1995 získala doktorát s prací "Sochařství ve slonovině 17. století", která byla základem systematického katalogu děl ze slonoviny v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Kunstkammer byla původně zřízena jako pokladnice děl z jantaru a slonoviny a patří k nejvýznamnějším světovým sbírkám.

Byla také kurátorkou několika výstav ("Meisterwerke aus den habsburgischen Kunst- und Wunderkammern", 2005, "Bernstein für Thron und Altar: Das Gold des Meeres in fürstlichen Kunst- und Schatzkammern", 2005, "Des Kaisers Elfenbein") a v roce 2006 se podílela na zkoumání a restaurování Slánky Benvenuta Celliniho. Jako kunsthistorička se zaměřuje na umělecká díla z jantaru a slonoviny. Je také autorkou a editorkou několika publikací o historii sbírky Kunstkammer Wien, stejně jako článků o významných exponátech muzea.[1]

Od 1. prosince 2007 byla ředitelkou Kunstkammer a Světové a Staré pokladnice a připravila jejich novou expozici. Od 1. ledna 2009 je generální ředitelkou Kunsthistorisches Museum ve Vídni, které zahrnuje také Weltmuseum Wien a Theatermuseum. Jako vědecký ředitel zde působí Paul Frey a jako kurátor současného umění Jasper Sharp. Sabine Haag se zasloužila o znovuotevření Kunstkammer v roce 2013, nový centrální sklad v Himbergu, který byl postaven v rekordním čase a při nízkých nákladech, a také o masivní nárůst počtu návštěvníků.[2] Koncem roku 2017 byla Sabine Haag jmenována předsedkyní rakouské komise UNESCO, s účinností od února 2018.[3] Od 1. ledna 2020 byla znovu potvrzena na pozici generální ředitelky Kunsthistorisches Museum ve Vídni.[4]

Bibliografie (výběr)

  • Sabine Haag, Elke Oberthaler, Sabine Pénot (eds.): Vermeer – Die Malkunst. Spurensicherung an einem Meisterwerk. = Vermeer, the art of painting. Residenz-Verlag, St. Pölten u. a. 2010, ISBN 978-3-7017-3187-9.
  • Sabine Haag et al.: Dürer – Cranach – Holbein. Die Entdeckung des Menschen. Das deutsche Porträt um 1500. Hirmer, München 2011, ISBN 978-3-7774-3701-9.
  • Sabine Haag (ed.): Daniel Uchtmann: Blumenpracht in der Kunst. 38 Werke aus dem Kunsthistorischen Museum in Wien. Brandstätter, Wien 2011, ISBN 978-3-85033-550-8 (In englischer Sprache als: Floral splendour in the arts. Thirty-Sabine Haag: Eight works from the Kunsthistorisches Museum in Vienna. ebenda 2011, ISBN 978-3-85033-579-9).
  • Sabine Haag (ed.): [Schaurig]schön. Ungeheuerliches in der Kunst (= Intermezzo. 03). Brandstätter u. a., Wien 2011, ISBN 978-3-85033-544-7.
  • Sabine Haag, Franz Kirchweger (eds.): Die Kunstkammer. Die Schätze der Habsburger. Brandstätter, Wien 2012, ISBN 978-3-85033-661-1.
  • Sabine Haag, Ronald de Leeuw, Christoph Becker (eds.): Wintermärchen. Winterdarstellungen in der europäischen Kunst von Bruegel bis Beuys. Dumont, Köln 2011, ISBN 978-3-8321-9393-5.

Reference

  1. UM 14:06, 11 06 2008. Wer ist Sabine Haag?. Die Presse [online]. 2008-06-11 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (německy)
  2. Viel Lob, aber keine Verlängerung für Haag. wien.orf.at [online]. 2017-09-01 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (německy)
  3. RED, ORF at/Agenturen. Haag wird neue Chefin von Österreichs UNESCO-Kommission. news.ORF.at [online]. 2017-12-13 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (německy)
  4. ONLINE, W. Z. Kulturpolitik - Sabine Haag bleibt KHM-Direktorin. Kultur - Wiener Zeitung Online [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.