SM U 1 (1906)
SM U 1 byla pobřežní ponorka německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Ve službě byla v letech 1906–1919. Byla to první ponorka provozovaná německým císařským námořnictvem.[2] Sloužila především pro vyzkoušení nového typu válečného plavidla a výcvik posádek. Po vyřazení ze služby byla odkoupena výrobcem a věnována Německému muzeu v Mnichově.
Základní údaje | |
---|---|
Typ: | ponorka |
Uživatelé: | Kaiserliche Marine |
Zahájení stavby: | 1904 |
Spuštěna na vodu: | 4. srpna 1906 |
Uvedena do služby: | 14. prosince 1906 |
Osud: | vyřazena 1919, muzejní loď |
Následovník: | SM U 2 |
Takticko-technická data | |
Výtlak: | 238 t (na hladině) 283 t (pod hladinou) |
Délka: | 42,4 m |
Šířka: | 3,75 m |
Ponor: | 3,17 m |
Pohon: | 2 motory, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 400 hp + 400 hp |
Palivo: | petrolej |
Rychlost: | 10,8 uzlu (na hladině) 8,7 uzlu (pod hladinou) |
Dosah: | 1500 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 50 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
Posádka: | 12 |
Výzbroj: | 1× 450mm torpédomet 3 torpéda |
Ostatní: | hloubka ponoru 30 m |
Stavba
Předchůdcem moderních německých ponorek byl roku 1850 vynálezcem Wilhelmem Bauerem postavený Brandtaucher. S odstupem několika dekád začaly vlastní ponorky vyvíjet některé německé loděnice, ať už s vidinou jejich prodeji císařskému námořnictvu či pro export. Další dva ponorné čluny postavila v letech 1891 a 1897 loděnice Howaldtswerke. Roku 1902 začal pro loděnici Germaniawerft v Kielu pracovat španělský inženýr Raimondo Lorenzo D’Equevilley-Montjustin. Nejprve roku 1904 dokončil miniponorku Forel, která byla kvůli nezájmu císařského námořnictva prodána Rusku. Součástí kontraktu pro ruské carské námořnictvo byla i trojice pokročilejších ponorek třídy Karp (dokončeny 1907). Velkoadmirála Tirpitze přesto Forel zaujal natolik, že úřadu Torpedoinspektion zadal vývoj nové ponorky, pozdější U 2. Zároveň byla u loděnice Germaniawerft pro získání zkušeností a srovnání objednána ponorka U 1, představující zdokonalenou verzi třídy Karp.[3] Kýl byl založen v roce 1904, na vodu byla spuštěna 4. srpna 1906 a do služby byla přijata 14. prosince 1906. Následovalo osmnáct měsíců intenzivního testování, které mimo jiné ukázalo, že ponorka není vhodná pro oceánskou službu.[2]
Konstrukce
Výzbroj tvořil jeden 450mm torpédomet se zásobou tří torpéd. Pohonný systém tvořily dva petrolejové motory Körting o výkonu 400 hp a dva elektromotory o výkonu 400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 10,8 uzlu na hladině a 8,7 uzlu pod hladinou. Dosah byl 1500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 50 námořních mil při rychlosti 5 uzlů pod hladinou.[3] Operační hloubka ponoru 30 metrů.
Odkazy
Reference
Literatura
- GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky)