SMS Stosch (1877)

Okamžitě po uvedení do provozu byla loď převelena do východní Asie aby se stala součástí nově zformované eskadry v Tschifu. Velitel SMS Stosch, komodor von Blanc, se současně stal velitelem eskadry. Loď pak převezla v květnu 1882 německého velvyslance v Číně, Maxe von Brandta, na jednání o první německo-korejské smlouvě v Koreji. Dne 29. prosince 1882 pomáhala spolu s korvetou SMS Elisabeth prosadit německé hospodářské zájmy v čínském přístavu Amoy.
V červnu 1885 připlula loď spolu s bývalým velitelem východoasijské flotily, komodorem Karlem Paschenem, do Port Louis na Mauriciu aby se stala součástí nové německé flotily, která měla přimět sultána Barghash bin Said ze Zanzibaru k přijmutí německého protektorátu. Sloužila pak jako vlajková loď komodora Paschena až do příjezdu sesterské lodi SMS Bismarck 17. srpna 1885, která přivezla i nového velitele eskadry, komodora Eduarda von Knorra. Po úspěšném jednání se SMS Stosch vrátila do Německa.
Loď pak sloužila jako školní až do roku 1895, kdy byla nasazena v Maroku, aby se účastnila nátlakové akce na marockou vládu po zavraždění dvou německých obchodníků. Spolu s SMS Charlotte pak navštívily Oran, čímž se staly prvními německými loděmi kotvícími ve francouzském přístavu od Prusko-francouzské války.
V listopadu 1899 pak intervenovala za německé zájmy ve Venezuele. Od prosince 1902 do ledna 1903 byla SMS Stosch zpět u břehů Venezuely, tentokrát jako součást východoamerické křižníkové divize, které velel komodor George Scheder na chráněném křižníku SMS Vineta. Divize, spolu s britskými loděmi, blokovala venezuelské přístavy, aby si na prezidentovi Ciprianu Castrovi vynutila zaplacení nesplaceného dluhu (Venezuelská krize (1902–1903)).