SMS Preußen

SMS Preußen byla čtvrtá z pěti bitevních lodí (predreadnought) třídy Braunschweig postavených pro německé císařské námořnictvo. Kýl lodi byl položen v loděnici AG Vulcan ve Štětíně v roce 1902, spuštěna na vodu byla v říjnu 1903 a do služby se dostala v červenci 1905. Jméno nesla podle Pruska. Její hlavní výzbroj tvořila 4 děla ráže 280 mm (11 palců) a dosahovala maximální rychlosti 18 uzlů (33 km/h; 21 mph). Podobně jako všechny ostatní predreadnoughty postavené na přelomu století rychle zastarala uvedením do služby revoluční lodi HMS Dreadnought v roce 1906, kvůli čemuž u německého námořnictva zažila omezenou službu.

Základní údaje
Typ:	predreadnought
Třída:	Braunschweig
Jméno podle:	Prusko
Zahájení stavby:	duben 1902
Spuštěna na vodu:	30. října 1903
Uvedena do služby:	12. července 1905
Osud:	V roce 1931 prodána k sešrotování
Takticko-technická data
Výtlak:	14 394 t (plný)
Délka:	127,7 m
Šířka:	22,2 m
Ponor:	8,1 m
Pohon:	8 × trubnatý kotel a 6 × válcový kotel, parní stroje s trojčitou expanzí, 3 lodní šrouby 16 000 ihp (12 000 kW)
Rychlost:	18 uzlů (33 km/h; 21 mph)
Dosah:	5 200 nám. mil (9 600 km; 6 000 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka:	35 důstojníků 708 námořníků
Pancíř:	Pás: 110 - 250 mm Paluba: 40 mm Věže: 250 mm
Výzbroj:	4 × dělo SK L/40 ráže 280 mm 14 × 170 mm dělo 18 × 88 mm dělo 6 × 450 mm torpédomety
Operační nasazení
Nasazení:	První světová válka

Služba lodi Preußen se v době míru soustředila na výcvik floty a cvičné plavby do zahraničních přístavů. Po většinu své kariéry sloužil jako vlajková loď II. bitevní eskadry Širokomořského loďstva, za první světové války jako strážní loď v německém zálivu a později v dánských průlivech. Podílel se na výpadech v prosinci 1914, kdy poskytoval podporu během ostřelování Scarborough, Hartlepoolu a Whitby, během něhož se německá flota krátce střetla s částí britské Grand Fleet. Preußen byl v květnu 1916 dočasně přidělen ke strážním povinnostem v Baltském moři, a tak nezasáhl do bitvy u Jutska. Vzhledem ke stáří lodi se ale k flotě nakonec nevrátil a místo toho nadále sloužil jako strážní loď až do roku 1917, kdy se stal mateřskou lodí ponorek se sídlem ve Wilhelmshavenu.

Po válce sloužil v Reichsmarine a byl přeměněn na depotní loď pro minolovky typu F. V dubnu 1929 ho vyškrtli z námořního rejstříku a v roce 1931 prodali do šrotu. Jako cíl byla zachována část jeho trupu o délce 63 metrů; na konci druhé světové války v roce 1945 byla bombardována, potopena spojeneckými bombardéry a v roce 1954 sešrotována.