SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie (1887)
SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie byla barbetová obrněná loď Rakousko-uherského námořnictva. Rakousko-uherské námořnictvo ji provozovalo v letech 1889–1910. Od roku 1910 byla využívána jako hulk a od roku 1914 jako plovoucí kasárna. Po první světové válce bylo plavidlo v rámci reparací předáno Itálii a roku 1926 sešrotováno.[1]
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | barbetová obrněná loď |
| Uživatelé: | Rakousko-uherské námořnictvo Jugoslávské královské námořnictvo |
| Jméno podle: | Štěpánka Belgická |
| Zahájení stavby: | 12. listopadu 1884 |
| Spuštěna na vodu: | 14. dubna 1887 |
| Uvedena do služby: | červenec 1889 |
| Osud: | vyřazena 1910 |
| Předchůdce: | Kronprinz Erzherzog Rudolf |
| Následovník: | Tegetthoff |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 5075 t |
| Délka: | 87,24 m (na vodorysce) |
| Šířka: | 17,06 m |
| Ponor: | 6,6 m |
| Pohon: | 2 parní stroje 8000 ihp |
| Rychlost: | 17 uzlů |
| Dosah: | 2400 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka: | 430 |
| Pancíř: | 229mm boky 283mm věže 50mm velitelská věž |
| Výzbroj: | 2× 305mm kanón (2×1) 6× 150mm kanón (6×1) 9× 47mm kanón (9×1) 2× 37mm kanón (2×1) 4× 400mm torpédomet |
Stavba
Plavidlo navrhl rakouský konstruktér Josef Kuchinka. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico Triestino (STT) v Terstu. Kýl lodi byl založen 12. listopadu 1884, trup lodi byl spuštěn na vodu 14. dubna 1887 a hotová bitevní loď byla do služby přijata v červenci 1889.[1]
Konstrukce
Hlavní výzbroj představovaly dva 30,5cm kanóny Krupp L/35, které byly umístěny vedle sebe v otevřených barbetách. Sekundární výzbroj tvořilo šest 15cm kanónů Krupp L/35. Lehkou výzbroj představovalo sedm 4,7cm kanónů Hotchkiss L/44, dva 4,7cm kanóny Hotchkiss L/33 a dva 37mm kanóny L/44. Výzbroj doplňovaly čtyři 400mm torpédomety (po jednom na přídi, na zádi a na bocích trupu). Pohonný systém plavidel tvořily dva parní stroje o výkonu 8000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů.[1] Neseno bylo 400 tun uhlí. Dosah byl 2400 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Odkazy
Reference
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 271. (anglicky)