Sídlo Rastorgujevových a Charitonovových

Původním majitelem pozemku byl guberniální sekretář S. A. Isakov. V roce 1794 přistoupil k výstavbě kamenného domu, avšak rok nato zemřel. Kupec Lev Ivanovič Rastorgujev od vdovy nemovitost zakoupil a roku 1814 již na pozemku stály dva domy, z nich jeden dvoupatrový s belvedérem a oranžerií. V roce 1820 byla dokončena ještě další dvě křídla. Na projektu se podíleli architekti Tomaso Adamini, Giacomo Quarenghi a Michail Malachov.

Roku 1823 se stal majitelem Rastorgujevův zeť P. J. Charitonov, který sídlo dále rozšiřoval. Vykoupil přilehlé pozemky a zřídil anglický park o rozloze 9 ha. O rok později byla jednotlivá křídla domu propojena jednopatrovými přechody. V roce 1838 byly dekorovány fasády. Dlouho po Jekatěrinburgu kolovaly legendy o podzemních chodbách, kde jsou údajně mučeni vzpurní dělníci Charitonovových továren. Podzemní prostory zde byly později skutečně objeveny, ve 30. letech 20. století byly ovšem zasypány a zazděny.

Car poslal v roce 1837 Charitonovova do vyhnanství za surové chování k dělníkům. Sídlo nakrátko zpustlo, později zde byly zřízeny byty a kanceláře. V revolučních letech zde byl ubytován oddíl Rudé gardy a Uralsko-sibiřská komunistická univerzita.

Mezi lety 1935-1937 došlo ke generální rekonstrukci a budova byla předána Paláci pionýrů a školáků (dnes se organizace nazývá Palác dětské a mládežnické tvorby). V roce 2000 měl být objekt předán zplnomocněnému představiteli prezidenta Ruska jako oficiální rezidence, pod tlakem veřejnosti byl ale pro tento úřad postaven palác nový.

• 
• 
  Jižní fasáda hlavního budovy
• 
  Hlavní budova
• 
• 
  Hlavní brána
• 
  Celkový pohled
• 
  Fotografie Prokudina-Gorského z roku 1910
• 
  Přilehlý park
• 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Усадьба Расторгуевых — Харитоновых na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sídlo Rastorgujevových a Charitonovových na Wikimedia Commons