Sídliště berlínské moderny

Sídliště berlínské moderny (The Great Spa Towns of Europe) jsou souborem šesti obytných komplexů, které byly postaveny v letech 1913 až 1934 a jsou vynikajícími příklady místní architektury z 20. let 20. století. Jsou výrazem politického, sociálního, kulturního a technického pokroku v Berlíně během Výmarské republiky. Rezidenční komplexy byly v roce 2008 prohlášeny za světové dědictví UNESCO.

Sídliště berlínské moderny
Světové dědictví UNESCO
Hufeisensiedlung
Smluvní stát	Německo Německo
Souřadnice	52°26′54″ s. š., 13°27′ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1239 (anglicky)
Oblast	Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení	2008 (32. zasedání)

Navržené známými osobnostmi německé moderny představují přelomový bod z hlediska architektury a urbanismu.[1] Mezi architekty těchto projektů, kteří významně ovlivnili rozvoj rezidenční výstavby po celém světě, patří Bruno Taut, Martin Wagner a Walter Gropius. Jejich vliv na rozvoj sociálního bydlení je znatelný dodnes, jejich stavby udávaly trend sociálního bydlení v období po první světové válce, které se vyznačovalo bytovou nouzi. Bytové jednotky s kuchyní, koupelnami a balkony byly navrženy tak, aby byly příjemné, racionálně uspořádané a moderně vybavené. Díky kombinaci moderního designu a technických a estetických inovací jsou sídla výjimečnými příklady nového typu městské zástavby a architektury.