Sépiová kost

Hlavonožci jsou nejvýše organizovanou skupinou měkkýšů. Jejich schránky jsou přímé nebo spirální. Schránka je, zjednodušeně řečeno, rozdělena na obytnou komůrku (u ústí schránky) a oblast s plynovými komůrkami (v hloubí schránky), tzv. fragmokon. Hlavonožec je se schránkou spojen tkáňovým (sifonální) provazcem, který prostupuje jednotlivé plynové komůrky. Umožňuje tak živočichu regulovat tlak plynu ve schránce a tím vyrovnávat hydrostatický vztlak, umožňuje mu volně se vznášet v různých hloubkách. Obdobnou funkci má plynový měchýř u kostnatých ryb.

U řádu sépie je obytná komůrka schránky redukována na drobný trnovitý výběžek, schránka přestala plnit úlohu úkrytu a stala se vnitřní oporou těla. Zůstala pouze oblast s komůrkami, která se přemístila dorzálně do těla pod kůži ve formě sépiové kosti (sepionu). Je z modifikací uhličitanu vápenatého, převážně aragonitu, a plní původní funkci fragmokonu. Tvořena je pevným kalcitem na spodní straně, ke kterému přiléhá porézní, křehká vrstva s mnoha mikroskopickými plynovými komůrkami uspořádanými do lamel.[2]

Podle druhu sépie bývá její tvar oválný, kopinatý nebo kosodélnikovitý, bývá přibližně stejně dlouhá jako plášť. S růstem sépie přirůstají jednotlivé lamely sépiové kosti, u tropických druhů jedna denně, u chladnomilnějších cca jedna za dva až tři dny.[3]

Sépiové kosti se získávají z usmrcených sépií lovených pro své chutné maso nebo se v malé míře nacházejí vyvrhnuté na pobřeží po sépiích zahynulých přirozenou smrtí.

Sépiová kost se tradičně používá jako zdroj snadno přijímatelného organického vápníku pro domácí chovy mnoha druhů zvířat, obzvláště pro želvy, ještěry, ptáky, hlemýždě atd. Obsahuje min. 30 % využitelného vápníku a 0,03 % fosforu. Doporučuje se také v kombinacemi s jinými látkami jako vhodný doplněk vápníku pro lidský organismus.[4][5]

Sépiové kosti jsou tradičně používány klenotníky pro výrobu forem pro odlévání drobných předmětů z drahých kovů.[6]