Rumfordská polévka

Do hrnce se nalije voda, do které se přidají kosti na vývar, přes noc namočené luštěniny, kořenová zelenina, nakrájené brambory. Nechá se vařit až tvrdší suroviny (luštěniny a brambory) změknou. Polévka se osolí, dochutí pepřem a zázvorem, který může být čerstvě nastrouhaný i mletý.[3] Existují různé varianty receptu, kdy se mohou přidávat různé druhy zeleniny, masa, luštěnin a ingrediencí k ochucení (různá koření, česnek).[4] Luštěniny se často přidávaly semleté, což polévku zahustilo a pokrm byl snadněji stravitelný. V původním Rumfordově receptu se příliš nepočítá s masovou složkou, neboť maso bylo drahé, což se řešilo například přidáváním želatiny z kostí.[2] Vzhledem k malému množství tuhých surovin se do polévky přidávaly kousky nakrájeného opečeného chleba, čímž pokrm vypadal sytější.[5]

Důraz se klade zejména na výživnost polévky a přípravu z levných surovin. Důležité bylo i to, že polévka se podávala teplá, což konzumenta zahřálo a povzbuzovalo k jídlu.[5]

Angloamerický fyzik a vynálezce Benjamin Thompson v 18. století pracoval pro bavorského kurfiřta.[1] Na jeho dvoře vymyslel recept na hustou polévku,[4] která měla posilnit zesláblé vojáky v boji, podvyživené vězně[5] a chudý lid, aby lépe pracoval.[3] V Bavorsku kvůli neúrodě hrozil hladomor, proto Thompson navrhl, aby panstvo nechalo polévku vařit pro chudé, kteří ji dostávali zdarma.[4] Tento recept se rozšířil jako lék na hladomor a chudobu po celé Evropě.[4] V roce 1817 se v Praze během hladomoru rozdávala na některých místech potřebným zdarma.[5] V první polovině 19. století byla vnímána jako symbolický pokrm chudoby.[2] Karl Marx ji zmiňuje ve svém Kapitálu, a polévka podle něj nahrává zaměstnavatelům, kteří mohou díky levné polévce snižovat minimální mzdu.[5]