Rudra
Rudra, též Šiva, Šarva „lučištník“ či Pašupati „pán zvířat“, je védský bůh. Jedná se o hrozivé a ničitelské božstvo vládnoucí nemocem a katastrofám, zároveň však před nimi chránící a vládnoucí léčitelskou mocí. Pod svým eufemistickým jménem Šiva „vlídný, přátelský“ začal nabývat na důležitosti a v upanišadách nabývat na důležitosti a stal se jedním z nejdůležitějších hinduistických božstev.[1]:s.90[pozn. 1][2]
Obdař nás svou přízní, otče Marutů. Blahodárnými léky, co rozdáváš, Všechny tvory, Rudro, předčíš velikostí, |
Začátek rgvédského hymnu 2.33[1]:s.90 |
Společně s Pršni zplodil Maruty, božstva bouře tvořící družinu hromovládného Indry, s těmi je někdy ztotožňována skupina božstev nazývaná Rudrové. V rgvédském hymnu 6.74 je vzýván v dvandvanu Sóma-Rudra.[1]:s.75
Etymologie
Tradičně je jméno vykládáno v souvislosti s bouří ze slova róditi „plakat, naříkat“ jako „křikloun“. Jaan Puhvel však považuje za pravděpodobnější význam „divoký“ v souvislosti s latinským rudis „hrubý, surový, divoký“. Upozorňuje na souvislost se slovem rodas nejasného významu, to může být vykládáno jako „země“, „nebe“ ale také „surový, nehotový stav“. Poslední jmenovaný význam může souviset s Rudrovou funkcí boha divočiny, chaosu či přírody předcházející kultuře. Tento výklad podporuje také fakt že Rudrova družka je nazývána Rodasí.[3]
Jméno Šarva odvozené od šaru „šíp“ a šar- „ničit“ a později bylo také užíváno pro Šivu. Íránskou obdobou tohoto jména je Saurva, označují jednoho z daevů – démonů.[3]
Aitaréja bráhmana
V Aitaréja bráhmaně je vypravován mýtus o vzniku Rudry. Bůh stvořitel Pradžápati se v podobě jelena pokusil zmocnit své dcery která na sebe vzala podobu laně. Bohové, kteří to viděli, si přáli někoho kdo by jej potrestal, a tak shromáždili své nejstrašlivější podoby a dali tak vzniknout Rudrovi – Bhútapatimu „pánu bhútů – duchů“. Než potrestal Pradžápatiho dal si Rudra podmínku že se stane pánem dobytka a tak je znám též jako Pašupati „pán dobytka“.[1]:s.38–39
Odkazy
Poznámky
- Rudra je stejně jako Marutové nazýván nrhán „ten, jenž zabíjí muže“, stejný přívlastek se objevuje homérské řečtině u hrdinů a válečných božstev. Motiv šípů přinášejících nemoci a smrt a zároveň léčitelská moc se objevuje i u řeckého Apollóna.
Reference
- ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986.
- WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 80, 148.
- PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 76.