Rudolf Petřík

Rudolf Petřík strávil své mládí ve Štěpánově se svým otcem Rudolfem Petříkem a matkou Marií Zimprichovou. Ze Štěpánova dojížděl do měšťanské školy v Bohuňovicích a později do Olomouce, kde absolvoval šest let vyššího reálného gymnázia. Maturoval v roce 1913 a poté nastoupil ke studiu chemie na německé technické vysoké škole v Brně. Ovšem kvůli vypuknutí války stihl pouze dostudovat dva semestry. Poté tedy nastoupil na vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.

Dne 18. srpna 1915 byl Rudolf Petřík odveden na 36 měsíců činné služby. Ihned po odvedení byl zařazen jako velitel čety a polní roty k pěšímu pluku 9, kde zůstal až do konce války. Dne 21. dubna 1916 byl těžce raněn a následujících pět měsíců strávil v přemyšlském lazaretu. Od začátku války až do jejího konce sloužil na italském, ruském a rumunském bojišti, a to ve funkcích velitele roty a zástupce velitele praporu.

Do čs. armády nastoupil 16. července 1919 v hodnosti nadporučíka pěchoty. Po absolvování kurzu byl přidělen k 25. pěšímu pluku, který se nacházel v Německém Brodu. Dne 9. května 1924 byl soudem odsouzen z nedbalosti na tři týdny vězení. A dále pak v roce 1932 byl kárnou komisí vyšetřován z šikanování a tělesného bití podřízených vojáků. Soud v Banské Bystřici ho odsoudil k stejnému trestu jako v předešlém případě ovšem nepodmíněně.

Petřík pracoval v období druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava jako konfident nacistické bezpečnostní služby Sicherheitsdienst. Pro SD, byl ideálním adeptem, a to z důvodů že perfektně uměl český a zároveň německý jazyk, Petříkovi navíc velice zvyšovala důvěryhodnost jeho bývalá vysoká hodnost. Tu také využíval k proniknutí mezi místní obyvatele.

O vině Rudolfa Petříka nebylo pochyb. Dne 8. května 1946 bylo vyvoláno veřejné soudní přelíčení. Rudolf Petřík byl usvědčen na základě výpovědí pěti předvolaných svědků a několika písemných svědectví. Soudci z lidu jednomyslně shledali Rudolfa Petříka vinným a odsoudili ho k trestu smrti provazem. Poté byl neveřejně popraven.