Rudolf Mihulka

Od roku 1951 začal studovat na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Ve druhém ročníku se setkal s trumpetistou Jiřím Veverkou a Ladislavem Rotem. Již v této době měli možnost poslouchat jazz ze starých desek Brunswick a His Master's Voice. Díky tomu se dostali k hraní jazzových skladeb, které Mihulka později přepsal, aby je bylo možné hrát s kapelou. Dle slov Rudolfa Mihulky hráli „něco mezi coolem a bebopem“. Tímto způsobem se Rudolf nejen k jazzu dostal, ale také u něj setrval. Po opuštění vojny, kde působil coby posila posádkové hudby jako hráč na trubku, dojížděl za prací do Varnsdorfu (učitel hudby v místní Lidové škole). Zde potkal muzikanty, se kterými založil jazz klub, kde hrávali každý den.

Od roku 1961 začal působit v Liberci. V roce 1964 zde založil jazz klub s názvem „S klub“ (studentský univerzitní klub). Jazz klub byl na rok zakázán a následně povolen. Klub se posléze přesunul do kavárny Centrum na Králově Háji, v jejíž prostorách často zaznívaly i nástroje předních hudebníků z Čech i ze zahraničí. Pořádal náslechové akce v Okresním kulturním středisku a také v Jablonci nad Nisou. V roce 1962 založil se svým bratrem kapelu Combo 62. V roce 1967 začal pracovat s malou kapelou (kvintetem). V letech 1969-1970 byl uvolněn na roční neplacenou dovolenou, neboť dostal angažmá v Norsku. Ovšem již v následujícím roce 1971 získal jeho orchestr ve složení: kytara, basa, tenor saxofon, trumpeta a bicí 1. místo a titul absolutního vítěze v ústředním kole v Ostravě. Zvláštní uznání z téže soutěže si odvezl za vedení orchestru právě Rudolf Mihulka. Během let proběhlo také několik experimentů, kdy se kapela rozšířila o smyčcový kvartet, protože v sedmdesátých letech byly syntetizéry a živé smyčce u jazzu v módě. Postupem času však přibývaly nejen hráči, ale také další orchestry. V roce 1990 Jazz Girls a Jazzová přípravka rok poté.

Největším úskalím se vždy jevil nedostatek kvalitních notových materiálů, většinu tedy Ruda sám přepisoval z nahrávek na elpíčkách nebo kotoučových magnetofonů. Jeho kapelám se tedy formoval repertoár, který neobsahoval příliš klasických „swingovek“ (například od Glenna Millera), ale hlavně modernější a progresivnější jazz, který chtěl s žáky hrát. Skvělých muzikantů odchovaných v jeho orchestrech je nespočet, působili nebo působí ve filharmoniích, souborech klasické, populární a jazzové hudby. Řada z nich se etablovala jako významné osobnosti,[8] které spoluvytvářejí současnou tvář zejména jazzové scény. Ruda jen skromně dodává: „No, takže to je spousta takových lidí, který prostě.. Jsem měl to štěstí, že byli šikovní a věděli o co jde, takže to šlo dobře.“[9] Posluchačům různých věkových kategorií nabízel kvalitní hudbu[10] a pomáhal tak šířit hudební osvětu v celostátním měřítku.