Rudolf Kadlec

Narodil se na Smíchově do rodiny obchodníka Františka Kadlece[2], jako druhorozený syn z otcova druhého manželství. K divadlu jej dovedl spolužák a přítel, syn Emila Fochta[3], herce pražského Národního divadla. Brával jej s sebou na představení svého otce a také do cestující "divadelní společnosti J. Faltyse"[4], na jejíchž štacích v okolí Prahy si Karel Kadlec v letních měsících příležitostně zahrál. V osmnácti letech nastoupil ve Faltysově společnosti své první angažmá a během následujících let vystřídal několik venkovských společností. Krátce byl členem divadelní společnosti Marie Procházkové–Malé a Františka Franzla-Lešanského. V roce 1911 hrál u společnosti "E. Sukové-Kramuelové"[5] v Třeboni a v roce 1913 během letní lázeňské stagiony hrál v lázeňském divadle u ředitele "J. Hodra" v Luhačovicích.

Po několika letech působení u venkovských společností, kde občas také režíroval, byl v roce 1913 přijat do Švandova divadla na Smíchově, kde strávil celou svou další divadelní dráhu jako herec, sporadicky jako režisér a v letech 1922–1928 a 1932–1935 jako ředitel. V červnu 1925 se oženil s rozvedenou Emou Švandovou. V druhé polovině dvacátých let postihla smíchovskou scénu krize, v roce 1928 proto Kadlec hostoval v Městském divadle na Královských Vinohradech. Od divadelní sezony 1932/33 se vrátil na domovskou scénu, ale pokus o její obnovu se nezdařil. V roce 1935 byl provoz Švandova divadla definitivně ukončen a manželé Kadlecovi se stáhli do ústraní, finančně byli prozatímně zajištěni z pronájmu divadelní budovy.

Od konce dvacátých let trpěl Rudolf Kadlec ušní chorobou, ztráta sluchu mu znemožnila další jevištní činnost. Věnoval se historii smíchovského divadla, kterou sepsal z velké části na základě vlastní zkušenosti v nevydané práci Divadlo na levém břehu vltavském. Rudolf Kadlec zemřel v zapomnění 31. května 1959 v Praze.

Rudolf Kadlec hrál ve čtyřech němých a třech zvukových filmech, spolupracoval také s Československým rozhlasem.