Rudolf Peierls

Rudolf Ernst Peierls (5. června 1907, Berlín - 19. září 1995, Oxford) byl britský fyzik německého původu, který sehrál důležitou roli v britském jaderném programu a v mnoha dalších vědeckých programech.[1]

Rudolf Ernst Peierls
Narození5. června 1907
Berlín
Úmrtí19. září 1995 (ve věku 88 let)
Oxford
BydlištěSpojené království
Alma materUniverzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně (1925–1926)
Mnichovská univerzita (1926–1928)
Lipská univerzita (1928–1929)
Povoláníteoretický fyzik, vysokoškolský učitel, fyzik a jaderný fyzik
ZaměstnavateléSpolková vysoká technická škola v Curychu (1929–1932)
Manchesterská universita (1932–1935)
Univerzita v Cambridgi (1935–1937)
Birminghamská univerzita (1937–1963)
Oxfordská univerzita (1963–1974)
Univerzita v Leidenu (od 1976)
Oceněníčlen Královské společnosti (1945)
komandér Řádu britského impéria (1946)
Rutherford Medal and Prize (1952)
Královská medaile (1959)
Lorentzova medaile (1962)
 více na Wikidatech
RodičeHeinrich Peierls
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raná léta

V roce 1929 studoval fyziku pevných látek v Curychu pod vedením Wernera Heisenberga a Wolfganga Pauliho. Jeho rané práce v kvantové fyzice se týkaly teorie kladných nosičů, která vysvětlovala tepelné a elektrické vodivostní chování polovodičů. Byl průkopníkem konceptu "děr" v polovodičích.[2] Ještě před Léonem Brillouinem zavedl zóny, přestože je s tímto konceptem spojováno právě Brillouinovo jméno, a aplikoval jej na fonony. Objevil Boltzmannovu rovnici pro fonony a Umklapp proces.

Před druhou světovou válkou

V době, kdy se v jeho rodném Německu dostal k moci Adolf Hitler, studoval na Univerzitě v Cambridgi. Jakmile získal povolení k trvalému pobytu, začal v Británii působit ve fondu pro uprchlíky. S Hansem Bethem pracoval na fotodisintegraci a statistické mechanice slitin a spolupracoval rovněž s Jamesem Chadwickem. Jejich výsledky jsou stále používány jako základ pro polní teorie strukturních fázových změn v komplexních slitinách. Po návratu do Cambridge pracoval s P. Kapurem na supravodivosti a problematice kapalného helia. Skupina odvodila disperzní vzorec pro jaderné reakce původně uvedený v poruchové teorii Gregory Breita a Eugena Wignera, nicméně Peierls a spol. ho odvodili pro zobecněné podmínky. V roce 1937 se stal profesorem matematické fyziky na University of Birmingham.

Druhá světová válka

V roce 1939 začal pracovat na jaderném výzkumu společně s Otto Frischem a Jamesem Chadwickem. Frisch a Peierls pracovali na radaru, což ale bylo považováno za příliš tajné a důležité, takže všichni zahraniční vědci byli z této práce odvolání.

Frischovo-Peierlsovo memorandum

V březnu 1940 napsali Frisch a Peierls Frischovo-Peierlsovo memorandum. Tento krátký dokument byl první, který ukázal, jak by bylo možné sestrojit atomovou bombu z malého množství štěpného uranu-235. Vypočítali, že by bylo zapotřebí asi 1 kilogram uranu. [3] Dříve se předpokládalo, že by taková bomba vyžadovala mnoho tun uranu a proto by bylo nepraktické ji vyrobit a používat. Toto memorandum výrazně podpořilo zájem o výrobu atomové zbraně v Británii i ve USA. V roce 1941 výsledky memoranda výrazně přispěly k založení projektu Manhattan a vývoji atomové bomby. Peierls byl zodpovědný za nábor Klause Fuchse do jaderného programu a když se v roce 1950 ukázalo, že Fuchs vynášel zprávy o jaderném programu Rusům, vzniklo podezření, že Peierls byl špionem. V roce 1999 zveřejnil časopis The Spectator článek, podle nějž byl Peierls sovětským špionem s krycím označenm "Perls". [4]

Projekt Manhattan

Po podpisu Quebecké dohody se Peierls v srpnu 1943 připojil k projektu Manhattan ve Spojených státech. Peierls byl spolu s Klausem Fuchsem součástí britského týmu, který byl pozván k účasti na projektu. Peierls nejprve pracoval v New Yorku a posléze v Los Alamos, kde se podílel na vývoji atomové bomby.

Po válce

Paul Dirac, Wolfgang Pauli a Rudolf Peierls na Birminghamské univerzitě, 1953

Po skončení války se Peierls vrátil na univerzitu v Birminghamu, kde pokračoval v činnosti na katedře fyziky a působil tam až do roku 1963, kdy získal místo na Oxfordské univerzitě. V Birminghamu pracoval na jaderných silách, rozptylu, kvantové teorii pole, kolektivním pohybu v jádrech a statistické fyzice. Současně působil jako poradce britského jaderného programu v Harwellu. Z Oxfordu odešel v roce 1974. Je autorem několik knih, jeho publikace "Zákony přírody" vyšla i v českém překladu. Dále se zabýval jadernými zbraněmi, což mu pomáhalo se uvolnit, pracoval na Bulletinu atomových vědců, byl prezidentem asociace atomových vědců ve Velké Británii a účastnil se Pugwashských konferencí o vědě a světových záležitostech.

Ocenění

V roce 1945 získal Řád britského impéria,[5] v roce 1968 byl povýšen do rytířského stavu.[6] V roce 1962 získal Lorentzovu medaili.

Osobní život

Během fyzikálního kongresu v Oděse potkal studentku fyziky Eugenii Kannegieser, v roce 1931 když byl na návštěvě v Leningradu, se vzali. Měli spolu tři dcery a syna.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Peierls na anglické Wikipedii.

  1. EDWARDS, S. Rudolph E. Peierls. Physics Today. 1996, s. 74–71. DOI 10.1063/1.2807521. Bibcode 1996PhT....49b..74E. (anglicky)
  2. 1. R.E. Peierls, "Zur Theorie der galvanomagnetischen Effekte", 1929. 2. R.E. Peierls, "Zur Theorie des Hall Effekts", 1929. Anglický překlad obou článků vyšel v "Selected Scientific Papers of Sir Rudolf Peierls", edited by R H Dalitz & Sir Rudolf Peierls, World Scientific, 1997.
  3. Sherrow, Victoria. The Making of the Atom Bomb. San Diego: Lucent Books, 2000. 24
  4. DURRANI, Matin. New spy claims meet firm denial. Physics World. 1 July 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-17. (anglicky)
  5. Šablona:London Gazette Appointment as a CBE
  6. Šablona:London Gazette Appointment as a Knight Bachelor.
  7. Šablona:Cite ODNB

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.