Rozsudek (Cikker)

Ján Cikker odůvodňoval volbu tématu své nové opery takto: „Kleist v novele, kterou napsal mezi roky 1804 a 1806, kritizuje nelidskost psaných zákonů společnosti – a zejména těch nepsaných, které člověka přivádějí do zkázy. Dále Kleist kriticky poukazuje na skutečnost, že lidstvo dosud nenašlo jiný způsob řešení konfliktů než vraždami, násilím a válkami. Kleista zřejmě zklamalo i poznání, že vnitřní očista, kterou lidé procházejí ve chvílích katastrofy, trvá jen krátce a netýká se všech. To všechno byly pro mne otázky a důvody, proč jsem sáhl k této tematice.“[1] Opera vznikala za vrcholné normalizace, kdy Cikker propadal depresím, a podle muzikologa Igora Vajdy je Rozsudek „velmi aktuálním protestem proti každému mechanismu moci, který bezohledně šlape po lásce, pravdě, spravedlnosti a svobodě“.[2]

Heinrich von Kleist

Cikker psal operu od 22. května 1976 do 22. července 1978; libreto si – jako u všech oper z pozdního období – vytvořil sám na základě literární předlohy. V případě Rozsudku však do své předlohy nejvíce zasahoval. Děj Kleistovy novely podstatně doplnil: předloha totiž začíná až samotným zemětřesením, tedy její děj pokrývá pouze poslední obraz opery. Cikker rekonstruoval a doplnil děj předcházející přírodní pohromě.[3]

V souvislosti s tím značně dramaticky prohloubil zejména postavu dona Henrica a doplnil scénu, v níž don Henrico žádá i milost pro svou dceru a nabízí za její život svůj. Díky nejednoznačnosti jeho postavení se z něj tak stala nejživotnější postava opery.[4] Vedle toho přidal jiné postavy, zejména významnou postavu Isabeliny indiánské pěstounky Pepity, která provází příběh jakožto divákovo svědomí.[5] Novou postavou je rovněž sestra Laetitia a v podstatě i klášterní představená, která je v novele jen zmiňována. V okamžiku zemětřesení přivádí Cikker na rozdíl od novely Lorenza na Isabelino popraviště. Závěr příběhu naopak v opeře prošel redukcí co do děje i postav: odpadla celá linie se šlechticem Fernandem a jeho rodinou, kteří se v horském útulku s Isabelou a Lorenzem spřátelí, a závěrečná katastrofa se odehrává ještě v horách, a nikoli až ve městě při bohoslužbě za oběti zemětřesení.[6] Skladatel mimo jiné rovněž (podle vlastního vyjádření kvůli zpěvnosti) změnil jména obou hlavních postav z Josefy a Jeronima na Isabelu a Lorenza.[7]

Adaptace není zcela zdařilá: Cikker sáhl ke konvenčním operním situacím a prostředím, náhlé zvraty a nelogičnost děje připomínají nedostatky oper z 19. století, i jazyk díla trpí stylistickou nejednotností a funkční neadekvátností vyjadřování.[1][6] Přes zásadní změny děje však zůstává základní poselství a morální vyznění Cikkerova libreta věrné Kleistově předloze.[6]

Dramatická skladba opery je však vyvážená. Krajní dějství mají po dvou obrazech a mají dějový charakter, střed opery zabírá třetí dějství bez děje, ale plné vzpomínek a vizí, z nichž taneční sekvence tvoří dramatický vrchol opery.[8] V opeře Cikker vyzdvihl lyrické momenty: velké milostné scény na počátku 1. a 5. obrazu, noční atmosféra kláštera, indiánská píseň, kterou zpívá Pepita před popravou (její slova napsal básník Milan Rúfus). Celým dějem provází hudební motiv Božího hněvu – Dies irae.[5][8]

V hudební struktuře opery má dominantní úlohu orchestr. Podle I. Vajdy: je Rozsudek typická symfonická opera, v níž jsou místy i lidské hlasy traktované jako barevné složky polyfonní instrumentální faktury.[2] Výrazné postavení má i sbor, podobně jako v opeře Mister Scrooge má významné postavení i balet.[9] Hudba je na základě rozšířené tonality, vyskytují se četné chromatismy a klastry, partitura je v dynamice a ve využití nástrojů velmi diferencovaná. Linie lidských hlasů jsou vroucí a zpěvné, ale nekonvenční. Cikker zde, s výjimkou zmíněného Dies irae, nevyužívá příznačných motivů.[10]

Opera trvá asi 90 minut.[2]

Premiéru měl Rozsudek v roce 1979 v Slovenském národním divadle v rámci Bratislavských hudebních slavností.[11][12] Ještě téhož roku byl proveden v německém překladu a pod názvem Zemětřesení v Chile v Erfurtu (1979) a o dva roky později v Brunšviku (1981).[13] Českou premiéru uvedla v roce 1983 opavská opera v překladu Martina Dubovice.[14][15]

Děj opery se odehrává v Santiagu de Chile v letech 1647–1649.

Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, tři fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, bicí souprava; harfa; celesta; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rozsudok (opera) na slovenské Wikipedii.

• VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. (slovensky)