Rozlišovací schopnost

V případě optického mikroskopu ji lze teoreticky odvodit spojením Rayleighova kritéria s teorií difrakce na kruhovém otvoru

${\displaystyle X_{\text{min}}=0{,}61{\frac {\lambda }{n\sin \theta }}{\text{,}}}$

kde ${\displaystyle \lambda }$ je vlnová délka světla ve vakuu, ${\displaystyle n}$ index lomu prostředí před objektivem a ${\displaystyle \theta }$ je polovina vrcholového úhlu kužele paprsků vstupujících do objektivu z předmětové strany (jeho poloviční úhlová apertura).

V případě dalekohledu (nebo i lidského oka) je rozlišovací schopnost daná minimálním úhlem (${\displaystyle \theta }$), který musejí svírat dva body, abychom je od sebe rozlišili. Spočítá se takto:

${\displaystyle \theta =1{,}22{\frac {\lambda }{D}}\,,}$

kde ${\displaystyle D}$ je průměr apertury (předpokládá se kruhový vstupní otvor) a ${\displaystyle \lambda }$ je vlnová délka, na které pozorujeme. V tomto případě vyjde ${\displaystyle \theta }$ v radiánech.

Např.: Rozlišovací schopnost lidského oka s rozevřením zornice ${\displaystyle D=6\,{\rm {mm}}}$ (tj. za tmy) je ${\displaystyle \theta \approx 1{,}1\times 10^{-4}\,{\rm {rad}}\approx 0{,}4^{\prime }}$ (takže asi půl úhlové minuty). Přičemž předpokládáme, že lidské oko je nejcitlivější na vlnové délce ${\displaystyle \lambda =550\,{\rm {nm}}}$.

• Numerická apertura
• Úhlová apertura
• Rayleighovo kritérium