Rozklad (právo)

Rozklad je opravný prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, ministra, státního tajemníka ministerstva nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. Protože takovému úřadu z definice není nikdo nadřazen (vyjma vlády, která však jako správní úřad nepůsobí), o rozkladu rozhoduje osoba stojící v jeho čele (ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu), a to na nezávazný návrh rozkladové komise.

Rozhodnout lze tak, že se:

• rozhodnutí zruší nebo změní (pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas),
• rozklad zamítne.

Rozlišovat mezi odvoláním a rozkladem se zejména po sjednocení věcné příslušnosti ve správním soudnictví nemusí zdát účelné, neboť po stránce obsahu se obě podání nijak neliší a z hlediska odvolatele je lhostejné, kdo o jeho opravném prostředku rozhodne. Oba instituty mají k sobě velmi blízko také proto, že se při řízení o rozkladu subsidiárně použije právní úprava odvolání.[1]