Šlechtění rostlin

Základní cíle šlechtění rostlin:

• zvýšení odolnosti (rezistence) vůči negativním vlivům (stresu, zhoršeným životním podmínkám) – šlechtění na odolnost vůči chladu, mrazu, zimě, suchu, zasolení půdy, chorobám a škůdcům;
• zvýšení výnosu a vylepšení žádoucích vlastností (velikost nejžádanějších částí rostliny, lepší látkové složení, zkrácení délky vegetační doby – možnost pěstování plodin i v klimaticky méně vhodných oblastech);
• zlepšení vlastností pro pěstování (šlechtění na nepoléhavost, stejnoměrné a současné dozrávání, odolnost k vypadávání semen, toleranci k herbicidům, k toxicitě nízkého pH půdy, k toxicitě těžkých kovů, na efektivní využívání živin a na zvýšenou fixaci dusíku);
• rychlejší a efektivnější rozmnožování žádaných odrůd bez rozředění jejich vlastností (množení rostlin in vitro, klonováním);
• tvorba rostlin s novými využitelnými vlastnostmi (např. genetické manipulace – rostliny produkující toxiny bakterie Bacillus thuringiensis nejsou poškozovány škůdci a není třeba je chemicky ošetřovat).

Množení rostlin in vitro

• tradiční metody šlechtění (klasické, konvenční)
  • výběr – z populace rostlin se vyberou ty rostliny, které mají určitou zajímavou vlastnost; umělým výběrem tak člověk vybral z planých druhů travin předky dnešních obilovin; výběr se v současnosti využívá zejména při šlechtění nových odrůd z původních krajových odrůd – vybírají se jedinci, kteří jsou zajímaví pro dnešní využití v zemědělství;
  • křížení – druhá nejstarší šlechtitelská metoda a nejpoužívanější metoda; křížením dochází ke spojování genetické informace dvou nebo více rodičů, kteří mají odlišný genetický základ pro znaky a vlastnosti; křížení může byt vnitrodruhové (křížení dvou jedinců téhož druhu) nebo mezidruhové (či dokonce mezirodové – křížení různých druhů či rodů, např. Festulolium kříženec jílku a kostřavy);
  • mutace – náhlá změna genotypu rostliny, která se dědí na potomstvo; mutace mohou být spontánní (samovolné, vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA, jsou poměrně vzácné, měly význam v prvopočátcích šlechtění) nebo indukované, tj. uměle vyvolané mutageny (chemické látky, ionizující záření), užívané v současném šlechtitelství;
  • polyploidizace – metoda, při které dochází ke znásobení počtu chromozómových sad v buňce; nejčastěji je vyvolána působením kolchicinu;
• netradiční metody šlechtění (nekonvenční) – používané od 80. let 20. stol.
  • biotechnologické a molekulární metody:
    • mikropropagace rostlin pomocí rostlinných explatátu in vitro
    • haploidní techniky
    • fúze protoplastů
    • selekce na buněčné úrovni
    • produkce umělých semen
    • genetické transformace rostlin (vnášení cizorodých genů do genomu kulturních rostlin)
    • genetické mapování a selekce na úrovní molekulárních markerů.