Rostislav Vermouzek

Rostislav Vermouzek se narodil 18. března 1911 v Moravských Knínicích v rodině klempíře. Vystudoval reálku v Brně, vykonal doplňovací zkoušku na učitelském ústavu a získal kvalifikaci pro výuku na obecních školách. Později získal kvalifikaci z matematiky, rýsování a kreslení pro druhý stupeň škol, vystudoval historii v Brně a Olomouci a získal titul doktora filozofie (1968). Jako učitel působil v Lomnici a v Nedvědici [2](1937–1940)[3], v 60. letech v Brněnských Ivanovicích. Byl zaníceným jihomoravským historikem, kterého zajímala archeologie, genealogie, národopis a toponomastika. Zajímaly ho zaniklé osady, středověké cesty i vinohrady.[2]

Pravidelně od roku 1960 do roku 1971 přispíval do Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí.[4] Ve sborníku Jižní Morava jeho články vycházely od roku 1971 do roku 1994, v roce 2005 tam zpracoval jeho poznatky Karel Altman.[5]

Tiskli jej také ve Věstníku NSČ při ČSAV a SNS při SAV, 1968, ve Vlastivědném věstníku moravském, 1978, 1985, 1992, 1997, v Českém lidu, 1971, 1975, ve Sborníku Technického muzea v Brně, 1978, jako účastník XIII. celostátní konference k problematice historické archeologie přispěl do sborníku ARCHAEOLOGIA HISTORICA 7/82, přispěl do sborníku Mikulovská sympozia XVI, 1987, psal i pro Národopisné aktuality, 1987, 1990, Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, 1987, 1988, Forum Brunense, 1990, Onomastický zpravodaj ČSAV, 1991-92.

Knižně publikoval mj. v edici Vlastivědná knihovna moravská (sv. 21, 26 a 35), podílel se[6] na sv. 73 – Kostice: dějiny a lidová kultura (Jan Janák a autorský kolektiv).[7]