Rocheova mez

Rocheova mez [rɔʃɔva]IPA je teoretická hranice vzdálenosti, pod níž je jedno těleso, držené pohromadě pouze vlastní gravitací, roztrženo vlivem slapových sil druhého tělesa. Udává se zvlášť pro tuhá tělesa (předpokládá se zachování tvaru) a zvlášť pro tělesa kapalná (kde se bere v úvahu deformace slapovými silami). Je pojmenována podle francouzského astronoma Édouarda Rocheho, který ji teoreticky odvodil v roce 1848.

Představa obíhající masy tekutiny, držené pohromadě gravitací. Zde zobrazeno nad oběžnou polohou. Daleko od Rocheovy meze je masa tekutiny prakticky sférická.

Blíže k Rocheově mezi je těleso deformováno slapovými silami.

Při dotyku v Rocheově mezi se již nemůže masa tekutiny udržet vlastní gravitací a slapové síly způsobí rozpad tělesa.

Částice bližší primárnímu pohybu se pohybují rychleji než částice vzdálenější. Reprezentováno červenými šipkami.

Různá oběžná rychlost materiálu případně způsobí zformování se prstence.

Tuhý satelit

Tuhým satelitem se rozumí homogenní koule, která není deformována slapovými ani odstředivými silami (jsou zanedbány síly v materiálu tělesa – pevnost materiálu).

Nerotující

Rocheova mez $d$ vzdálenosti nerotujícího tuhého satelitu od středu většího centrálního tělesa je

d=R{\sqrt[{3}]{2\rho _{M} \over \rho _{m}}}\approx 1,26R{\sqrt[{3}]{\rho _{M} \over \rho _{m}}}

kde $R$ je poloměr centrálního tělesa, $\rho _{M}$ je hustota centrálního tělesa a $\rho _{m}$ je hustota satelitu.

Rocheovu mez lze vyjádřit také z hmotnosti centrálního tělesa ${\textstyle M={4 \over 3}\pi \rho _{M}R^{3}}$ :

d={\sqrt[{3}]{3M \over 2\pi \rho _{m}}}\approx 0,782{\sqrt[{3}]{M \over \rho _{m}}}

Vázaně rotující

Nízké oběžné dráhy přirozených satelitů jsou obvykle kruhové a s vázanou rotací, při níž je k centrálnímu tělesu přivrácená stále stejná strana satelitu. Rotací způsobené odstředivé síly se pak přičítají k silám slapovým, což Rocheovu mez pro tuhý satelit zvyšuje na

d=R{\sqrt[{3}]{3\rho _{M} \over \rho _{m}}}\approx 1,44R{\sqrt[{3}]{\rho _{M} \over \rho _{m}}}

d={\sqrt[{3}]{9M \over 4\pi \rho _{m}}}\approx 0,895{\sqrt[{3}]{M \over \rho _{m}}}

Vázaně rotující tekutý satelit

Tekutý satelit se protahuje slapovými silami centrálního tělesa a zplošťuje vlastní rotací, dokud nedosáhne hydrostatické rovnováhy. Zvětšení délky satelitu v důsledu této deformace dále zesiluje deformující síly a zeslabuje vlastní gravitaci satelitu. Výsledkem je pak mnohem větší hodnota Rocheovy meze, která pro vázaně rotující nestlačitelný homogenní tekutý satelit v hydrostatické rovnováze činí

d\approx 2,46R{\sqrt[{3}]{\rho _{M} \over \rho _{m}}}\approx 1,52{\sqrt[{3}]{M \over \rho _{m}}}

Výraz celkem dobře vyhovuje i pro kamenné a ledové měsíce s typickým rozměrem větším než 100 km, tedy pro tělesa plně formovaná gravitací. U těles menších vstupuje do hry jejich vnitřní pevnost.

Při poklesu pod Rocheovu mez dochází k rozpadu měsíce a formování prstence – viz obrázek.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roche limit na anglické Wikipedii.

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.