Robert van Gulik

Robert Hans van Gulik (9. srpna 1910 – 24. září 1967) byl nizozemský orientalista, diplomat, hudebník (hrál na citeru čchin) a spisovatel, nejlépe známý jako autor detektivních příběhů o soudci Ti, jejichž hlavní postavu si vypůjčil z čínského detektivního románu z 18. století Slavné případy soudce Ti.

Robert van Gulik
Narození9. srpna 1910
Zutphen
Úmrtí24. září 1967 (ve věku 57 let)
Haag
Příčina úmrtíkarcinom plic
Povoláníspisovatel, jazykovědec, diplomat, překladatel, romanopisec, ilustrátor, hudebník, orientalista a prozaik
Alma materUniverzita v Leidenu
Utrechtská univerzita
Žánrdetektivka
Významná dílaVan Gulik's Judge Dee series
PříbuzníWillem Jacobus van Gulik (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert van Gulik vyrůstal v Indonésii, kde se také naučil čínsky. Od roku 1935 působil jako nizozemský diplomat v Japonsku, v Číně, v Indii a v Libanonu. Od roku 1965 až do své smrti na rakovinu v roce 1967 pak byl nizozemským velvyslancem v Japonsku.

Příběhy soudce Ti
Hlavní článek - viz Soudce Ti

V roce 1949 Robert van Gulik přeložil do angličtiny čínský detektivní román z 18. století Slavné případy soudce Ti a vydal jej v Tokiu. Hlavní postava tohoto románu, soudce Ti, je založena na skutečné historické postavě soudce a státníka Ti Žen-ťie, který žil na konci 7. století v období dynastie Tchang, avšak v románu se vyskytují četné anachronismy z dynastie Ming (podobné anachronismy později Gulik záměrně vkládal do svých vlastních děl).

Díky překladu tohoto zapomenutého díla se Robert van Gulik začal zajímat o čínské detektivní příběhy a rozhodl se, že zkusí sám jeden takový příběh napsat. Takto vznikl román The Chinese Bell Murders, který Robert van Gulik psal od roku 1948 do roku 1950 a ve kterém si „vypůjčil“ soudce Ti a jeho pomocníky ze Slavných případů soudce Ti.

Van Gulikovy příběhy soudce Ti pokračují v dlouhé tradici čínských detektivních příběhů a úmyslně zachovávají řadu klíčových prvků této literární kultury. Zejména soudce Ti ve většině van Gulikových románů souběžně řeší tři různé a často na sobě nezávislé detektivní případy, jak je to ve starých čínských detektivních románech obvyklé. Otázka, kdo zločin spáchal, resp. „utajení“ odpovědi na ni před čtenářem až do samého závěru příběhu, také nestojí tolik v centru pozornosti, jako je tomu v západních detektivkách, i když přece jen více, než v tradičních detektivkách čínských. Řadu svých románů o soudci Ti van Gulik také sám ilustroval.

Na van Gulikovy příběhy soudce Ti navázali po jeho smrti francouzský spisovatel Frédéric Lenormand a čínsko-americký spisovatel Ču Siao Ti. Z inspirace van Gulikovými detektivními romány vychází také Ingrid J. Parker ve svých detektivních příbězích ze starého Japonska.

Také Vlastimil Vondruška používá podobné schéma ve svých detektivních knihách o vyšetřovateli Oldřichovi z Chlumu, i když ve zcela jiném prostředí..

Další díla

Robert van Gulik studoval v letech 1929 až 1934 Indisch Recht (právo nizozemské Indie) a Indologii (indonéskou kulturu) na Leidenské univerzitě a doktorát získal za disertační práci o kultu koně v severovýchodní Asii. I v průběhu své kariéry diplomata však pokračoval ve svých studiích. Za svůj život napsal kolem dvaceti esejů a monografií o různých tématech, a to zejména (byť nikoli výlučně) o různých aspektech čínské kultury.

Ve své době byl Robert van Gulik uznáván jako evropský expert na čínské císařské právo.

Bibliografie

Příběhy soudce Ti

Vybrané odborné práce
  • Umění čínské loutny; esej o ideologii citery čchin (1941)
  • Si Kang a jeho poetický esej o loutně (1941)
  • Siddham; esej o historii sanskrtských studií v Číně a Japonsku (1956)
  • Sexuální život ve staré Číně. Předběžný průzkum čínského sexu a společnosti od přibl. 1500 př. n. l. do roku 1644 n. l. (1961). (i přes svůj lechtivý název se tato kniha zabývá společenskými projevy sexu, jako jsou instituce konkubinátu a prostituce.)
  • Gibbon v Číně. Esej o čínské lidové tradici o zvířatech (1967)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.