Robert I. Flanderský

Byl synem flanderského hraběte Balduina V. a jeho manželky Adély, dcery francouzského krále Roberta II. Když jeho otec v roce 1067 zemřel, stal se flanderským hrabětem jeho starší bratr Balduin VI. Když i ten o tři roky později zemřel, nastoupil vládu Balduinův syn Arnulf III. S tím se nehodlal smířit jeho strýc Robert I. a proti Arnulfovi vystoupil. Vdova po Balduinovi VI. a Arnulfova matka Richilda za této situace nabídla svou ruku truksasovi Viléma Dobyvatele Vilémovi fitzOsbernovi a o pomoc požádala i francouzského krále Filipa, kterému za pomoc přislíbila opatství Corbie v Pikardii.[1] V roce 1071 zvítězil Robert v bitvě u Casselu, ve které padli Arnulf III. a Vilém fitzOsbern a Richilda byla zajata. Následujícího roku uzavřel s francouzským králem mír, který znamenal uznání Robertova hraběcího titulu. Na potvrzení spojenectví se v roce 1072 oženil Filip s Robertovou nevlastní dcerou Bertou Holandskou.[pozn. 1] Téhož roku se Robert společně se svou matkou stal donátorem augustiniánského kláštera Watten.[2]

V letech 1087–1091, kdy byl na pouti do Svaté země, byl regentem flanderského hrabství zatím jeho syn Robert II. Flanderský.[3] Pravděpodobným důvodem k vykonání poutě bylo odčinění spoluviny na zavraždění lotrinského vévody Godfroye Hrbatého.[4] Na zpáteční cestě se Robert setkal s byzantským císařem Alexiem a složil mu přísahu.

Zemřel ve Flandrech v říjnu 1093 a byl pohřben v kostele sv. Petra v Casselu.