Robert Mugabe

Narodil se 21. února 1924 v Kutamě. Svá studia započal na misijní základní škole, poté přestoupil na střední školu Kutama College, která je považována za jednu z nejlepších v Africe. Svou první vysokou školu začal studovat na Fort Hare University, tu však opustil. Dále jeho studia pokračovala v Driefonteinu, Salisbury, Gwelu a Tanzanii. Po studiích se vydal na dráhu učitele, kterou začal v Zambii a následně pokračoval i v Ghaně, kde také potkal svou první ženu Sally Hayfron. V Ghaně se začal zajímat o politické dění, k tomu jej nejvíce ovlivnil ghanský premiér Kwame Nkrumah.

Po pobytu v Ghaně se roku 1961 vrátil zpět do Zimbabwe (tehdejší Rhodézie) a ihned se připojil k hnutí Zimbabwe African People's Union (ZAPU). O 3 roky přestoupil do Zimbabwe African National Union (ZANU), která byla více levicová a byla také silně ovlivněna maoismem. V tomto hnutí později zaujímal pozici generálního tajemníka. V roce 1964 byl za takzvaný podvratný projev poslán na 10 let do vězení. Tyto roky nepromarnil, během té doby se mu podařilo korespondenčně vystudovat několik dalších vysokých škol, nejvýznamnější z nich byla londýnská univerzita. Během té doby mu zemřel čtyřletý syn a on se za mřížemi stal pro lid Zimbabwe mučedníkem boje proti kolonialismu. Po návratu z vězení se uchýlil do Mosambiku, kde vedl guerillovou válku proti vládě Iana Smithe. V roce 1979 byly po měsících jednání boje ukončeny, což mělo zapříčinit velkou změnu země. Touto změnou měl být únor 1980, kdy měla vzniknout nová ústava, nová republika Zimbabwe a měly proběhnout pluralitní volby. On však nadále zůstal v Mosambiku, údajně se obával o svou bezpečnost. Do své země se vrátil až v prosinci roku 1979, kde byl přivítán lidem s nadšením.

Po volbách se stal premiérem Zimbabwe. Na začátcích své vlády se snažil do politiky zapojit také hnutí ZAPU, které mělo silnou podporu veřejnosti. To se však nesetkalo s patřičným ohlasem a v zemi vypukla občanská válka. Úplný mír byl nastolen až 22. prosince 1988. To bylo zapříčiněno spojením ZAPU a ZANU, čímž vznikla Zimbabwská africká národní unie – Vlastenecká fronta (ZANU-PF). Celý tento zdlouhavý konflikt si vyžádal až 30 tisíc obětí na straně národa Ndebele. Postupem času se země pod jeho vedením začala ekonomicky propadat a tak se snažil hledat viníky, také sklouzával k rasistickým výrokům. Například obvinil menšinu zimbabwských bělochů, že přivedli zemi do problémů. V roce 1995 dokonce zakázal homosexuální vztahy, za toto porušení hrozilo občanům až 10 let vězení. Všechny tyto problémy vyvrcholily v roce 1998, kdy Zimbabwe vstoupilo do Druhé Konžské války. Tento konflikt vedl jen k definitivní destrukci země. Proto se rozhodl pro radikální řešení, v roce 2000 se uchýlil k diktatuře.

Robert Mugabe (1979)

Jeho prvním počinem v roli diktátora byla pozemková reforma, která byla naplánovaná již v roce 1997 s odkladem na 10 let, ale nikdo příliš nevěřil, že se někdy uskuteční. Společně s ní byla 12. a 13. února 2000 přijata nová ústava, která umožnila právě zmíněnou pozemkovou reformu uskutečnit. Tato pozemková reforma znamenala znárodnění půdy bílých obyvatel země a to bez náhrady. Reforma byla lidem odmítnuta v referendu, poté byla projednávána Ústavním soudem, který ji také neschvalil, ale jeho usnesení přehlasoval diktátorský parlament, proto vstoupila v platnost. Tím začalo ve druhé polovině roku 2000 násilné zabírání farem, které bylo provázeno krvavými střety s majiteli a obránci farem. Ti byli tvořeni bělochy a také černošskými dělníky. Celou touto reformou bylo dosaženo úplné destrukce země, protože jen o své domovy přišlo asi 700 tisíc lidí. Další negativní dopady však zasáhly až 2,4 milionu obyvatel země. Půda totiž většinou ležela ladem a obilnice Afriky začala trpět hlady. I tehdy hledal vinu jinde, jen ne u sebe samého. Snažil se potlačit opozici všemi dostupnými prostředky, z krize v jeho zemi obviňoval celý svět. Reforma však jen vyústila v rekordní inflaci ve výši 100 000 % v 1. čtvrtletí roku 2008.

Dalším silně kontroverzním krokem bylo vyřešení otázky slumů u velkých měst, které nechal srovnat se zemí, čímž připravil více než 700 tisíc těch nejchudších o střechu nad hlavou. Oficiální zdůvodnění tohoto kroku bylo „vyčistit města od špíny“. Zde nastal problém, protože tito lidé byli do slumů dopraveni státními úřady. Spíše se mu nelíbilo, že většina obyvatel slumů v předchozích volbách volila opoziční stranu. Jeho pozice se nezměnila ani po prezidentských volbách v roce 2008, které vyhrál ve druhém kole.

• Řád José Martího – Kuba, 1985[5][6]
• Řád Agostinha Neta – Angola, 1992
• velkokříž Řádu dobré naděje – Jihoafrická republika, 1994[7]
• Řád Jamajky – Jamajka, 1996[8]
• velkostuha Řádu velkého dobyvatele – Libye, 2000
• čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, udělen Alžbětou II. 1994, odebrán 25. července 2008[9]