Ian Smith

Nedlouho po uvedení do úřadu Smithova rasistická vláda zavedla apartheid ve stylu Jihoafrické republiky a zakázala dvě nejvýznamnější proti-koloniální organizace původních obyvatel ZANU a ZAPU a jejich vůdčí postavy uvěznila. Poté, co ztroskotala veškerá jednání s Velkou Británií, vyhlásil 11. listopadu 1965 unilaterálně nezávislost Rhodesie. Její nezávislost ale neuznala žádná země a Británie na ni prostřednictvím OSN uvalila rozsáhlé ekonomické sankce. Ty ovšem neměly příliš velký efekt, protože je porušovaly zejména Jižní Afrika a Portugalská východní Afrika. Znovu se rozběhla série jednání mezi Smithem a britskou vládou, která se ale ani tentokrát nesetkala s úspěchem. Rhodesie se v roce 1970 vyhlásila republikou ve snaze získat alespoň nějaké mezinárodní uznání. To se však nestalo a boje s partyzánskými složkami odbojových organizací ZANLA a ZIPRA (odnožemi ZANU a ZAPU) počátkem 70. let stále nabývaly na intenzitě. Zásadním zvratem celé situace v regionu byla nezávislost Mosambiku na Portugalsku v roce 1975. Portugalsko podporovalo Smithův režim, kdežto nový stát ovládaný marxistickou stranou FRELIMO podporu okamžitě ukončil a v následném chaosu občanské války v Mosambiku našli zázemí i vojáci ZANLA a ZIPRA. Navíc Smith ztrácel podporu i od Jižní Afriky. S rostoucí guerillovou aktivitou musela Smithova vláda vynakládat více peněz na chod armády a také mnoho bělochů emigrovalo do sousední Jižní Afriky, kde měl v té době ještě neotřesitelnou pozici apartheid. Před definitivní vojanskou porážkou apartheidu navrhly antikoloniální síly vyjednávání, které mělo zabránit totálnímu vyhnání bělochů. V roce 1978 tak vznikla dohoda s vedená černošským biskupem Abelem Muzorewou na plynulé transformaci moci do rukou černošské většiny, která dočasně přenechala velké výhody bělošské menšině. Běloši podmínky dohody nikdy nesplnili. . O rok později se země přejmenovala na Zimbabwe Rhodesie a premiérem se stal ve smíšené vládě Abel Muzorewa. Zimbabwe Rhodesie byla krátkodobým kompromisním řešením, černoši sice už měli většinu v parlamentu i ve vládě, ale například 28 křesel v parlamentu bylo vyhrazeno pro bělošské voliče. Zimbabwe Rhodesii neuznala žádná země mezinárodního společenství. V prosinci roku 1979 byla v Británii podepsána Dohoda z Lancaster House mezi britskou vládou, vládou Zimbabwe Rhodesie, ZANU a ZAPU. Dohoda zaručovala samostatnost pod vládou majority a svobodné volby. Ty se konaly v únoru 1980 a byly britskou vládou prohlášeny za platné.

Smith byl i po změně režimu stále členem parlamentu, jímž zůstal až do roku 1987. Byl vůdčí postavou opozice vůči Mugabemu a často kritizoval jeho vládu a obviňoval ji z korupce. V roce 1992 se ještě krátkodobě anganžoval v opozičním hnutí Spojená fronta. Na rozdíl od většiny bělošské populace ze Zimbabwe neodešel, stále pobýval buď na své venkovské farmě, nebo ve svém domě v hlavním městě Harare. I po konci své kariéry v politice nepřestával otevřeně kritizovat Mugabeho režim, který na přelomu tisíciletí přivedl kdysi jednu z nejbohatších zemí Afriky na hranici ekonomického kolapsu. V roce 1997 vydal svou autobiografii The Great Betrayal (anglicky Velká zrada). Až na úplném sklonku svého života Zimbabwe opustil. Posledních několik let svého života strávil v Kapském Městě, kde 20. listopadu 2007 zemřel ve věku 88 let.