Ricardo Castro Herrera

Ricardo Castro se narodil v Hacienda de Santa Bárbara, Municipio de Nazas, Durango, Mexiko v roce 1864 jako syn Vicente Castra a Maríe de Jesús Herrera. Vystudoval základní školu ve městě Durango a v šesti letech započal studium hudby u mistra Pedra H. Cisnerose. V roce 1879 se s rodinou přestěhoval do Cuidad de México, aby mohl studovat na střední škole, ale ve věku 13 let se zapsal na konzervatoř Conservatorio Nacional de Música, kde studoval hru na klavír u Juana Salvatierry a Julia Ituarteho spolu s teorií hudební kompozice a harmonie u Melesia Moralese. Jeho hudební nadání bylo zjevné a studijní program, který obvykle trval deset let, absolvoval během pouhých pěti let. Studium ukončil v roce 1883.

Svou kariéru ale zahájil ještě před dokončením studia jako koncertní pianista a skladatel a v roce 1882 získal dvě ceny, jednu jako pianista na výstavě Exposición de Queretaro a druhou jako skladatel na výstavě Exposición de Veracruz. V roce 1883, ve věku 19 let, dokončil svoji první symfonii v c moll nazvanou Sagrada, která byla vydána až v roce 1988, 81 let po jeho smrti.

V roce 1883 vybrala mexická vláda několik jeho děl, která měla být poslána do Venezuely jako součást oslav stého výročí narození osvoboditele Simóna Bolívara. V březnu 1885 reprezentoval Mexiko na výstavě Exposición Algonodera Internacional v New Orleans a mezi lety 1885 a 1886 uskutečnil koncertní turné po různých městech ve Spojených státech: Chicagu, Filadelfii, Washingtonu DC a New Yorku.

Spolu s Gustavem Ernestem Campou a Juanem Hernándezem Acevedem založil v roce 1886 hudební institut Campa-Hernández Acevedo, kde vedl teoretické a praktické hodiny klavíru. V té době už byl Ricardo Castro v Mexiku i v zahraničí dobře známý díky svým skladbám i svému mistrovskému hraní na klavír.

V roce 1892 založil spolu s dalšími skladateli společnost Sociedad Anónima de Conciertos. Ta pořádala koncerty, na kterých Castro uváděl premiéry mnoha děl pro klavír a orchestr. V roce 1895 také založil společnost Sociedad Filarmónica Mexicana, která měla sloužit pro šíření komorní hudby.

V roce 1896, kdy byla slavnostně otevřena koncertní síň Casa Wagner, Castro dirigoval její zahajovací koncert a ve stejném roce měla v divadle Teatro Renacimiento premiéru jeho opera Atzimba, pojednávající o dobytí Michoacánu. V roce 1900 publikoval články o hudbě v různých novinách v Mexico City a v roce 1902 cestoval po 17 městech v Mexiku, kde uspořádal 30 koncertů. Ve městě Guadalajara, hlavním městě státu Jalisco, účinkoval v září v Teatro Degollado.

Castro obdržel grant od mexické vlády, aby zdokonalil své hudební vzdělání a mezi lety 1903-1906 pobýval v různých městech v Evropě, kde také pořádal kurzy, přednášky a koncerty na konzervatořích v Paříži, Berlíně, Londýně, Bruselu, Římě., Miláně a Lipsku. V Evropě absolvoval také hodiny klavíru u venezuelské pianistky Teresy Carreño, které věnoval skladbu Pres de Ruisseau.

Po svém návratu z Evropy v roce 1906 ho Justo Sierra jmenoval ředitelem konzervatoře Conservatorio Nacional de Música. Post začal vykonávat 1. ledna 1907, ale zemřel o několik měsíců později, 28. listopadu 1907, na následky zápalu plic. Dožil se 43 let.

• Danza Frívola
• Gavotte et Musette, Op. 45
• Nostalgie, Op. 44
• Valse intime, Op. 9, no. 1
• Preludio op. 18
• Sarabande
• Impromptu en forma de Polca
• Amor filial, fantasía poética (1880)
• Vals Capricho, Op. 1
• Vals Capricho para Piano y Orquesta, Op. 2
• Nerveux et Gracieux, Deux mazurkas, Op. 3
• Clotilde, vals elegante, Op. 4
• Ballade en sol mineur, Op. 5
• Scherzino, Op. 6
• Douze etudes pour piano d'apres Clementi, Op. 7
• Trois pensées musicales, Op. 8
  • Appassionato
  • Melodie
  • Menuet
• Minueto en La bemol, Op. 9, no. 2
• Aires nacionales mexicanos, Capricho brillante, Op. 10
• Polonaise, Op. 11
• Laender, Op.12, no. 1
• Valse-bluette, Op. 12, no. 2
• Six préludes, Op. 15
  • Feuille d'album
  • Barcarole
  • Rêve
  • Sérènade
  • Nocturne
  • Etude
• Près du Ruisseau, Op. 16
• Valse impromptu, Op.17
• Suite, Op. 18
  • Prélude - Moderato
  • Sarabande - Andante
  • Caprice - Vivo
• Valse rêveuse, Op. 19
• Estudio de concierto, no. 1, 2, Op. 20
• Minué, Op. 23
• Deux morceux de concert, Op. 24
  • Gondoliera (Souvenir de Venise)
  • Tarantella
• Valse de concert, Op. 25
• Valse arabesque, Op.26, no. 1
• Berceuse, Op. 26, no. 2
• Impromptu en forma de valse, Op. 28, no. 1
• Impromptu en forma de polca, Op. 28, no. 2
• Improvisaciones, 8 danzas características mexicanas, Op. 29
• Deux pieces intimes, Op. 30
  • Valse sentimentale
  • Barcarolle
• Vals amoroso, Op. 31, no. 2
• Menuet a Ninon, Op. 32
• Moment de valse, Op. 34, no. 1
• Petite Marche militaire, Op. 34, no. 2
• Berceuse, Op. 36, no. 1
• Valse mélancolique, Op. 36, no. 2
• Barcarolle, Op. 37, no. 1
• Valse fugitive, Op. 37, no. 2
• Menuet rococo, Op. 38, no. 1
• Plainte, Op. 38, no. 2
• Valse printanière, Op. 39
• Menuet humoristique, Op. 40
• Impromptu, Op.41
• Scherzando, Op. 42
• Fileuse, Op. 43
• Mazurka, Op. 46
• Thème Varié, Op. 47
• Primero nocturno en Si menor, Op. 48
• Segundo nocturno en Fa# menor, Op. 49
• Alegría de corazón
• Canción sin palabras
• Canto de amor
• Cuatro danzas
  • Coquetería
  • Declaración
  • Si...
  • En vano
• Deuxième polonaise
• Josefina, Vals
• Mazurca en si menor
• Mazurca melancólica
• Scherzetto
• Soirées mondaines (Cinq valses legéres)
  • Vibration d'amour
  • Parfums de Vienne
  • Paris entrainant
  • Fleurs, femmes et chant
  • Frivole passionnée
• Valse capricieuse
• Vals caressante (Vals cariñoso)

• Atzimba (1901)
• La Leyenda de Rudel
• Don Juan de Austria
• Satán vencido
• El beso de la Rousalka

• Orquestación de la ópera Zulema de Ernesto Elorduy
• Romance Op. 21 para violín y piano (dedicada a Joseph White)
• Melodía Op. 35 para violín y piano
• Minuetto Op. 23 para instrumentos de arco
• Concierto para chelo y orquesta
• Concierto para piano y orquesta
• 2 Sinfonías
• Oithona, poema sinfónico