Arminianismus
Arminianismus je teologický směr zdůrazňující v soteriologii lidskou svobodu a zodpovědnost, který vznikl v řadách nizozemských umírněných kalvinistů na základě myšlenek Jakuba Arminia (Hermandszoona) na přelomu 16. a 17. století. Arminius vystoupil proti kalvinistickým názorům o předurčení. Zdůrazňoval, že spasení je darem, že ho Bůh nabízí každému a že záleží na postoji člověka, zda ho přijme a získá věčný život. Tak člověk obdarovaný svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu i věčnosti. Ortodoxní kalvinistické názory zastávali proti arminiánům gomaristé (podle Francisca Gomara).
Vzniklá polemika se vyostřila ještě více po Arminianově smrti v roce 1609, kdy povstala řada arminiánů. Vystoupili s protesty a žádali uznání pravdivosti svých názorů, které zformulovali do pěti bodů Remonstrace, v nichž zdůrazňovali lidskou svobodu:
- Lidé nemohou sami ze sebe udělat nic dobrého.
- Před založením světa se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
- Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
- Lidé mohou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
- Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.
Arminiáni byli odmítnuti synodem v Dordrechtu (1618–1619). Významným představitelem arminianismu byl právník Hugo Grotius a Johan van Oldenbarnevelt.