Permeabilita

Permeabilita je v elektrotechnice fyzikální veličina, která vyjadřuje vliv určitého materiálu nebo prostředí na výsledné účinky působícího magnetického pole. Některá prostředí tyto účinky zesilují, jiná je zeslabují a existují také prostředí bez tohoto vlivu.

Značení a definice

Pro permeabilitu se značí značka μ (řecké mí) a její jednotka v soustavě SI je henry na metr, značka Hm−1 nebo také newton na čtvereční ampér, značka NA−2, v základních jednotkách kilogram metr na čtvereční ampérsekundu, .

Permeabilitu lze určit ze vztahu

,

kde B je magnetická indukce a H intenzita magnetického pole.

V látkovém prostředí její hodnota závisí na vlastnostech daného materiálu – lze ji tedy považovat za materiálovou konstantu. Nicméně v obecném případě její hodnota závisí také na dalších parametrech, např. na velikosti působícího magnetického pole – pak je tedy funkcí (má závislost na) materiálu a intenzity pole. Typickým příkladem materiálů, které mají tuto obecnější závislost, jsou feromagnetické látky. Některé z nich navíc vykazují hysterezi, což v tomto případě znamená, že jejich magnetické vlastnosti závisí také ještě na hodnotách magnetického pole, jemuž byly vystaveny v minulosti. Kromě toho je výše uvedená definice pro neměnné pole a v případě že je pole proměnlivé – typicky periodicky – může se objevit rovněž závislost na frekvenci.

Permeabilita vakua

Permeabilita vakua se značí a je to fyzikální konstanta, která je koeficientem úměrnosti mezi veličinami B a H ve vakuu podle výše uvedeného vztahu. Obě tyto veličiny charakterizují magnetické pole; to může být ve vakuu vytvářeno pohybujícím se elektrickým nábojem, tedy rovněž elektrickým proudem, změnou elektrického pole v čase nebo obojím, tudíž obě tyto veličiny jsou úměrné těmto vytvářejícím vlivům. Jejich rozdíl pak spočívá jednak v tom, že B zohledňuje vliv látky v prostředí, jímž se pole šíří, a dále v tom, že magnetická indukce je definována prostřednictvím síly, kterou pole působí na pohybující se náboj, zatímco intenzita magnetického pole nikoliv. Ve vakuu je vliv látky odstraněn a permabilita vakua je tedy koeficient doplňující výrazy s faktory vytvářejícími magnetické pole tak, aby ve vakuu odpovídaly silovému působení pole – buď přímo, ve vztazích pro sílu, nebo nepřímo, prostřednictvím magnetické indukce.

soustavě SI permeabilita vakua přestala být po redefinici SI od r. 2019 pevnou konstantou s přesnou hodnotou a je závislá na experimentálním určení. Její aktuální doporučovaná hodnota je:[1]

μ0 = 1,256 637 062 12(19) × 10−6 N A−2

Relativní permeabilita

Materiál
Permalloy50 000 – 140 000
Železo300 – 10 000
Kobalt80 – 200
Hliník1,000 023
Kapalný kyslík1,003 620
Plynný kyslík1,000 001 86
Platina1,000 264
Měď0,999 990
Voda0,999 991

Jako relativní permeabilita se označuje podíl permeability daného materiálu a permeability vakua, tedy

Je to bezrozměrná veličina. S pojmem relativní permeability úzce souvisí veličina označovaná jako magnetická susceptibilita, která popisuje stejnou vlastnost látky, ale je poněkud odlišně zavedena.

V protikladu k pojmu relativní permeabilita bývá permeabilita také označována jako absolutní permeabilita daného materiálu.

Relativní permeabilita většiny látek je (velmi) blízko hodnoty 1, což odpovídá slabé reakci na magnetické pole. Tato reakce vzniká na základě toho, že jednou ze základních složek hmoty jsou elektrony a ty vykazují magnetické vlastnosti. Přímo , tedy že , se vyskytuje pouze výjimečně, v případech kdy se vzájemně vyruší vliv protichůdných reakcí látky na magnetické pole. Látky, které mají se nazývají paramagnetické, feromagnetické (např. železo, nikl, kobalt) – ty mají nebo ferrimagnetické (rozdíly mezi těmito pojmy jsou uvedeny u příslušných hesel a také v článku magnetizace). Tyto látky jsou do magnetického pole vtahovány (pohyb směrem do místa s nejvyšší intenzitou pole). Látky, které mají , se nazývají diamagnetické a jsou z magnetického pole vypuzovány. Nejsilnější diamagnetické chování vykazují supravodiče, které mohou do určité intenzity působícího magnetického pole zcela zamezit vnikání pole do svého objemu (až na tenkou povrchovou vrstvu) a tedy v určité oblasti je jejich

Reference

  1. Fundamental Physical Constants; 2018 CODATA recommended values. NIST, květen 2019. Dostupné online, PDF (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.