Reggiane Re.2005

Reggiane Re.2005 Sagittario (MM092351), Regia Aeronautica, 22º Gruppo

Vývoj nového letounu začal již v roce 1941 a 10. května 1942 vzlétl první prototyp (MM494) s pilotem Da Prado. Ten dosáhl rychlosti 628 km/h. Nové křídlo neslo nový podvozek zatahovaný směrem ke koncům křídla a dva 20 mm kanóny Mauser MG-151, které s dalším v bloku motoru a s dvěma 12,7 mm kulomety Breda SAFAT nad motorem představovaly impozantní výzbroj. Pohon zajišťoval řadový motor Daimler-Benz DB 605A-1. V červnu 1942 první prototyp absolvoval letové testy ve zkušebním středisku Guidonia a v srpnu zkoušky zbraní na polygonu ve Furbaře.

V únoru 1943 objednala italská vláda nultou sérii v počtu 18 kusů a následných 750 kusů, ale v situaci, kdy to již bylo nereálné. Druhý prototyp (MM495) původně s motorem RA-1050RC-58 Tifone, zkoušený od jara 1943 Němci, dosáhl rychlosti 720 km/h a přelétl do Rumunska, kde byl včleněn do protiletecké obrany naftových polí v oblasti Ploješti.

Vlastní dodávky RE.2005 začaly v květnu 1943 s licenčními motory Fiat RA.1050 RC-58 s vrtulí Piaggio P-6001 o výkonu 1475 k.

Reggiane Re.2005, Luftwaffe, Luftdienst Kommando Italien

Ke dni italské kapitulace byly dodány dva prototypy a 29 letounů nulté série, z nichž některé převzala 22. stíhací skupina se základnou v oblasti Neapol-Capodichino. Úkolem jednotky byla obrana hlavního města a okolí. Po kapitulaci Itálie byly vyrobené kusy zabaveny Němci, přičemž letouny sériových čísel MM096100-04 a MM096106-11 sloužily u jednotek protivzdušné obrany Berlína. Po válce byl jeden Sagittario převezen do USA, kde byl do roku 1946 intenzivně zkoušen.