Regency TR-1

Roku 1954 společnost Texas Instruments navrhla a postavila prototyp tranzistorového rádiopřijímače a hledala společnost, která by byla ochotna přijímač vyrábět, aby byl zajištěn odbyt pro tranzistory Texas Instruments. Velké americké společnosti Radio Corporation of America, Philco a Emerson nabídku odmítly. Nabídku na výrobu TR-1 přijal tehdejší šéf společnosti IDEA Ed Tudor. Předpověděl, že během následujících tří let se prodá 20 mil. tranzistorových rádiopřijímačů.

Společnost IDEA před zahájením výroby provedla výrazné změny v zapojení a konstrukci přijímače. Došlo ke snížení počtu součástek, včetně snížení počtu tehdy ještě drahých tranzistorů, což vedlo mj. ke zmenšení výstupního výkonu nízkofrekvenční části. Zapojení přijímače přepracoval inženýr společnosti IDEA Richard C. Koch. Některé části jeho obvodového řešení byly patentovány. [1]

Přijímače TR-1 začala vyrábět společnost IDEA ve své divizi Regency koncem října 1954. Prodávat se začaly v listopadu 1954 pod názvem Regency TR-1 za cenu cca 50 amerických dolarů, což zhruba odpovídá částce 410 dolarů v roce 2011. [2]

Regency TR-1 byl původně nabízen ve čtyřech barvách (černá, slonová kost, červená a šedá). Později byl vyráběn také v olivově zelené barvě a v dalších barvách, jako jsou levandulová, perlově bílá, tyrkysová a růžová. Volitelné příslušenství tvořilo sluchátko.

Vlastnosti přijímače Regency TR-1 byly úměrné možnostem tehdejší součástkové základny. [3]

• Vlnový rozsah: SV (střední vlny)
• Princip přijímače: superhet
• Počet laděných obvodů: 5
• Mezifrekvenční kmitočet: 262 kHz
• Rozměry: 127 × 76 × 32 mm
• Hmotnost: cca 300 g
• Výstupní výkon: 100 mW
• Reproduktor: Ø 6,9 cm
• Napájecí napětí: 22,5 V (u TR-4 jen 9 V)
• Doba provozu na baterii: 20 až 30 hodin

Pro přijímač musela být vyvinuta celá řada malých součástek, např. kulatý reproduktor o průměru 6,9 cm, malý ladicí kondenzátor, malý výstupní transformátor nízkofrekvenčního zesilovače, keramické kondenzátory, apod. Montáž součástek byla prováděna technikou plošných spojů. Pouzdro přijímače bylo vyráběno z nového typu plastické hmoty.

Do přijímače byly zpočátku montovány germaniové tranzistory s nízkým mezním kmitočtem, které navíc vyžadovaly pro dobrou funkci poměrně vysoké napájecí napájecí napětí. Proto byla v přijímači použita destičková baterie se jmenovitým napětím 22,5 V a byl zvolen nízký mezifrekvenční kmitočet 262 kHz (obvyklá hodnota mezifrekvenčního kmitočtu rozhlasových přijímačů pro příjem signálu v pásmu středních vln bývá okolo 455 kHz). [4]

Výrobu potřebných součástek zajišťovala celá řada dodavatelů z různých míst USA. Tranzistory a transformátory vyráběla společnost Texas Instruments. Kondenzátory dodávaly International Electronics z Nashville, Erie Electronics z Pensylvánie a Centralab z Wisconsinu. Malé reproduktory vyráběla společnost Jensen Loudspeakers z Illinois a ladicí kondenzátory společnost Radio Condenser z New Jersey. Mezifrekvenční transformátory dodávala společnost Vokar z Michiganu. Plastové díly vyráběla Argus Plastics z Indiany. Materiál pro desky plošných spojů vyráběla společnost Richardson z Illinois.

Přijímač je řešen jako superheterodyn. Na vstupu přijímače se nachází feritová anténa. Oproti původnímu prototypu přijímače, navrženému společností Texas Instruments, byly ve finální verzi Regency TR-1 použity jen čtyři tranzistory. Varianta pocházející od Texas Instruments měla samostatný směsovač a samostatný oscilátor. Inženýr společnosti IDEA Richard C. Koch jeden tranzistor ušetřil, protože použil kmitající směšovač (tranzistor T1 na obrázku). Vstupní a oscilátorový obvod jsou přelaďovány dvojitým ladicím kondenzátorem (na obrázku mají sekce kondenzátoru označení Ca, resp. Cb).

Mezifrekvenční zesilovač s mezifrekvenčním kmitočtem 262 kHz obsahuje dva tranzistory (T2 a T3). Přijímač má celkem tři mezifrekvenční transformátory (TR1, TR2, TR3). Na sekundární vinutí posledního transformátoru (TR3) je zapojen jednoduchý diodový demodulátor (dioda D). Pracovní bod prvního mezifrekvenčního tranzistoru (T2) je řízen stejnosměrnou složkou napětí z demodulátoru, což v určitém rozmezí velikosti signálu zajišťuje automatické vyrovnávání citlivosti přijímače (AVC).

Na výstupu demodulátoru je zapojen potenciometr pro regulaci hlasitosti (potenciometr je na obrázku označen jako P). Následující nízkofrekvenční zesilovač má pouze jeden tranzistor (T4), protože Koch jeden ze dvou tranzistorů obsažených v původním prototypu přijímače vypustil. V obvodu kolektoru tranzistoru T4 se nachází výstupní nízkofrekvenční transformátor (VT), který impedančně přizpůsobuje reproduktor, či sluchátko.

Zjednodušené schéma zapojení přijímače Regency TR-1

Názory na tranzistorový přijímač Regency TR-1 byly ve své době rozporuplné. Chválen byl nízký odběr proudu z baterie - typicky pouze 4 mA, což odpovídá dvaceti až třiceti hodinám provozu. U tehdejších přenosných přijímačů, založených na elektronkách, byla doba provozu pouze několik málo hodin. Kromě doby provozu na baterii a malých rozměrů, popř. hmotnosti byly další parametry – jako je citlivost, selektivita a kvalita reprodukce – kritizovány.

Roku 1956 se objevil nový model Regency TR-4, v němž se již používala standardní destičková baterie s  napětím 9 V. [5] Cena tohoto přijímače byla v roce 1958 cca 30 amerických dolarů. Roku 1960 se tranzistorové přijímače značky Regency přestaly vyrábět, protože podlehly tlaku nižších cen importovaných japonských výrobků.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regency TR-1 na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Regency TR-1 na Wikimedia Commons
• The world's first commercial Transistor Radio: Regency TR-1 - 1954