Rebutia brunneoradicata

Stonek jednotlivý až odnožující, v kultuře trsovitý, kulovitý až poněkud protáhlý, 10 - 20 mm široký, s dlouhým, hnědým řepovitým kořenem; pokožka tmavě zelená, vzácně se slabým fialovým nádechem, matná. Žeber 9 - 12, silně rozložená do 2 - 3 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, nepatrně bělavě plstnaté, 1 - 1,5 mm dlouhé, 2,5 - 5 mm vzdálené. Trny jen okrajové, 8 - 12, tenké štětinovité, černé až hnědé, šednoucí, stranou směřující, 2 - 3 mm dlouhé.

Květy hluboko postranní, 26 - 30 mm dlouhé, asi 30 mm široké, nevoňavé; květní lůžko kulovité, 2,5 - 3,5 mm široké, bělavý až červený, s velmi úzkými, 1 - 2 mm dlouhými, bělavými až zelenými šupinami, v jejich paždí bílá vlna a někdy 1 bílá štětina; květní trubka 9 - 12 mm dlouhá, na spodních 1 - 2 mm srostlá s čnělkou, nahoře široce nálevkovitá, bledě purpurová, vně pokrytá stejně jako květní lůžko; okvětní lístky 15 - 18 mm dlouhé, 5 - 7 m široké, kopisťovité, nahoře zaokrouhlené; vnitřní okvětní lístky šarlatově červené až karmínové, ve vysoké sytosti, dole většinou purpurové a nahoře tmavší; vnější okvětní lístky často silněji purpurové, obzvláště na okraji; nitky bledě purpurové, 6 - 10 mm dlouhé, vyrůstající zejména z dolní části trubky, nahoře málo a několik mm pod tím trubka bez tyčinek, prašníky světle žluté; čnělka světle zelená, s 5 - 6 nazelenale žlutými, 1,5 - 2 mm dlouhými rameny blizny ve výšce nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 5 mm velký. Semena protáhle kulovitá, asi 1,0 mm dlouhá a 0,8 mm široká, hnědočerná, jemně hrbolatá.

Variety ani formy nebyly popsány, jako R. brunneoradicata byl označen jen typový sběr FR 1109, jinými sběrateli tento druh asi nebyl nalezen, určitě alespoň dosud žádný jiný sběr k tomuto jménu nebyl přiřazen. Rostliny s tímto označením ve sbírkách jsou dosti jednotné, v malém rozsahu kolísá odstín vybarvení květů, okvětní lístky mohou být zbarvené více do karmínova nebo spíše šarlatově červeně. Rozdíly ve tvaru stonků a otrnění jsou většinou jen důsledkem vlivu kultury. V kultuře druh často silně odnožuje a vytváří trsy kulovitých až krátce sloupovitých stonků bez zřetelnějšího středového.

Jako místo nálezu typového sběru bylo uvedeno Bolívie, San Antonio (departament Tarija, provincie Mendez), ve velmi vysokých horských polohách, v nadmořské výšce až 4000 m.

F. Ritter nalezl tento druh již roku 1962. Se stejnou lokalitou (San Antonio, provincie Mendez) je jím spojena řada dalších druhů, i když většinou z poněkud nižších nadmořských výšek. Mezi nimi uvádí vzácný výskyt přírodních hybridů jen s druhem R. pauciareolata. U R. brunneoradicata uváděnou nadmořskou výšku 4000 m charakterizuje jako nejvyšší výskyt druhu rodu Rebutia v jižní Bolívii a Argentině, ale u některých dalších sběratelů (W. Rausch, K. Kníže) je možno i zde nalézt hodnoty ještě o několik set m vyšší.

Na bližší příbuzenské vazby tohoto druhu nejsou názory zcela jednotné. Ve velkém slučování publikovaných druhů v roce 1992 (CITES Cact. Checklist) jej nalezneme mezi synonymy R. pygmaea, W. Rausch ve své knize Lobivia 85 se o něm nezmiňuje, jinými autory je naopak více spojován s R. atrovirens, v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt, The New Cactus Lexicon, 2006) byl přiřazen k R. ritteri.

Tento odnožující, pomalu rostoucí druh s kulovitými až krátce sloupovitými stonky pravidelně a ochotně kvete dosti malými květy s krátkou trubkou. Při vegetativním množení musí odnož nejprve vytvořit dostatečný řepovitý kořen, než začne stonek více růst a vytvářet obvyklý malý, postupně přirůstající trs.

V nabídkách semen i ve sbírkách se tento druh vyskytuje jen zřídka, svým zajímavým vzhledem a pěknými květy by si určitě zasloužil častějšího zastoupení. Jeho opravdu vysokohorský původ naznačuje požadavky pro udržení pěkného vzhledu stonků a otrnění a pravidelnou násadu květů. Ve vegetaci dostatek čerstvého vzduchu a světla a nárazová zálivka a ve vhodných oblastech volná kultura se projeví zejména na vzhledu stonků a otrnění. Výrazné řepovité kořeny vyžadují určitou opatrnost, dobře propustný substrát bez nezetlelých organických částí, ve vegetaci nárazová zálivka po předchozím vyschnutí a ve vegetačním klidu úplné sucho patří mezi základní podmínky.