Rembetiko
Rembetiko (řec. jednot. číslo ρεμπέτικο, množné číslo ρεμπέτικα) je ryze řecký hudební styl, který se do Řecka po prohrané řecko-turecké válce (1919–1922) a odsunu maloasijských Řeků ze Smyrny. Styl bývá častokrát přirovnáván k americkému blues – ani ne tak svou formou, ale hlavně pro podobné sociální podmínky, které jej formovaly. Žánr je neodmyslitelně spojen s přístavními městy Pireus a Thessaloniki, kam byli uprchlíci v první vlně deportováni.
Charakteristika žánru
Písně reflektují osudy těžkých životních podmínek uprchlíků, kteří se rázem octli na dně společnosti. Promlouvají o životě utiskovaných, o životě lidí žijících v bezpráví, o bídě o smutku, žalu. V době svého vzniku byl tento styl spojen s drogami (hašiš) a podsvětím. Nejen z tohoto důvodu bylo rembetiko dlouhá léta na okraji společnosti a několik různých řeckých režimů nezávisle na sobě ho potlačovalo.
Historie
V roce 1936 se dostal k moci diktátor Ioannis Metaxas, který písňové texty nemilosrdně cenzuroval a rembetes (stoupenci tohoto stylu) se stali terčem policejních represí. Stejně tak neustále sílící komunistická strana ve 30. letech odsoudila rembetiko jako politicky zaostalé a dekadentní. Když se nejrespektovanější muzikant žánru Markos Vamvakaris roku 1944 připojil k levicovému odboji ELAS, bylo mu ústředním výborem doporučeno, aby raději přešel na revoluční písně v sovětském stylu (andártika). Spiklenecké písně z podsvětí ale získaly během nacistické okupace za druhé světové války nový rozměr a staly se neodmyslitelnou součástí řecké moderní hudby.
Tradiční nástroje
Nejčastějším nástrojem toho žánru je bez pochyby bouzouki, tehdy ještě ve své šestistrunné variantě (tzv. trichordo bouzouki). Bouzouki se používalo pro hraní melodie a melodických meziher. Dalším typickým nástrojem, který k tomuto žánru patří, je baglamas, což je zmenšená forma bouzouki. Baglamas byl v době nejtvrdší perzekuce tohoto stylu mezi rembetes velmi oblíben a to především díky své velikosti, kdy se dal schovat pod kabát a nepřitahoval nechtěnou pozornost. Baglamas v rembetiku vytváří typický staccatový harmonický doprovod patrný v každé písni. Často se v rembetiku také můžeme setkat s „prostřední“ verzí bouzouki, tzv. tzouras, s orientalní loutnou oud a s řeckou modifikací klasické kytary, tzv. rembetická kytara (ρεμπετική κιθάρα). Krom těchto tradičních nástrojů se ale v žánru rembetiko uplatňují i housle a akordeon.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rembetiko na Wikimedia Commons
